Uplynulo jen pár dní od vyhlášení plošných tarifů na zboží dovezené do USA a celý svět již začíná nabývat jiné tvářnosti. Ukazuje se, že cla nebyla cílem, nýbrž prostředkem vyjednávání, byla součástí strategie americké administrativy na posílení role Spojených států v nově vznikajícím světovém uspořádání. 

Časy se mění

Globalistický řád, tak jak si jej představovaly elity nejen z Davosu, se postupně a přirozeně hroutí. Západnímu světu nepřineslo přenášení rozhodovacích pravomocí do rukou vzdálených, nikým nevolených a údajně kompetentních byrokratů nic než stagnaci a pokles mezinárodního významu. 

Starý „world order” je zdiskreditován, příčí se většině obyvatel Západu a rezolutně jej odmítá, jak bylo cítit z projevu D. Trumpa na WEF, i americká vláda. Volba jiných – realpolitických – prostředků je pouhým důsledkem této změny. 

Trumpův kabinet si je vědom ohrožení, které představuje rostoucí vliv Číny na mezinárodní scéně. Nejsou krátkozrací a vidí tedy, že odsun výroby do Asie sice krátkodobě prospěje americkým superbohatým a vlivným korporacím: sníží jim výrobní náklady, nicméně á la longue znamená iracionální deindustrializace citelné zadlužování a strategickou hrozbu – ostatně toho, kam vede fatální závislost na asijských, primárně čínských, dodavatelích jsme byli svědky už za covidu.