Mluvil samozřejmě o pátečním incidentu, při kterém syrská protiletecká obrana sestřelila turecký vojenský letoun, o kterém tvrdí, že narušil její letový prostor. Turečtí představitelé čelí od té doby obtížné úloze.
Na jednu stranu se od nich zejména doma očekává, že budou tvrdí a ochrání tureckou prestiž a vážnost. Na druhou stranu si i Erdogan, známý svým eruptivním temperamentem uvědomuje, že jeho země by se kvůli této události neměla nechat zatáhnout do ozbrojené srážky se svým jižním sousedem. Jako řešení turečtí představitelé zvolili silná slova – tedy pouhá slova - a vedle toho mobilizaci svých partnerů v NATO.
Severoatlantická aliance zatím jen dvakrát ve svých dějinách použila článek 4 své charty, podle kterého může každý z členských států požádat ostatní země o konzultace, ocitne-li se v nebezpečí. V Bruselu se tak dnes sešli zástupci osmadvaceti členských států NATO, aby Turecko morálně podpořili. Generální tajemník organizace Rasmussen po jednání vskutku zdůraznil, že aliance stojí pevně za Tureckem a také český velvyslanec Martin Povejšil v rozhovoru pro ČTK řekl, že „aliance má prostředky, jak případně reagovat na další eskalaci sporu“. Turecko však zachovalo chladnou hlavu natolik, aby se odvolalo „jen“ na článek 4, a nikoli článek 5 zakládací listiny NATO, podle kterého každý členský stát může ostatní požádat přímo o vojenské angažmá.
Co se tedy vlastně nad východním Středomořím stalo, že se v Bruselu v úterý sešly desítky diplomatů? Jistě není třeba připomínat, že hovoříme o oblasti, kde už více než rok probíhá syrská revoluce, která si vyžádala tisíce mrtvých, a jejíž ozvěny zasahují tím či oním způsobem všechny syrské sousedy, včetně Turecka.
Zmíněný incident se odehrál v pátek nad mořem. Turecké vojenské letadlo, podle tureckých zdrojů řádně označené, vysílající signál a neozbrojené, ztratilo kurs a přiblížilo se k syrskému pobřeží – zůstalo však prý v mezinárodních vodách. Syrská protiletecká obrana však bez varování zahájila palbu a letoun F-4 sestřelila, přičemž vrak ani dva piloti zatím nebyli nalezeni. Podle syrské verze letěl turecký letoun jen sto metrů nad povrchem a velmi rychle, a byl bezpečně v syrských vodách. Syřané si také prý nebyli vědomi toho, komu stroj patří, a reagovali prý standardně. Syrská armáda pak v pondělí ostřelovala další turecký letoun, který nad mořem hledal trosky svého předchůdce.
Jaká byla motivace Syřanů, aby si znepřátelili své mocné sousedy? Buď usilovali skutečně o sestřelení narušitele vzdušného prostoru. Mohlo též jít o vědomé překročení pravidel, které mělo měl posílit morálku v pomalu se rozpadající armádě. Stalo se tak například krátce poté, co do Jordánska uprchl syrský pilot i se stíhačkou a získal tam azyl. Turecko se ostatnš vůči Sýrii nemůže tvářit zcela neutrálně, protože na jeho území je nejen několik desítek tisíc humanitárních uprchlíků ze Sýrie, ale také vedení syrského exilového odboje, civilního i vojenského. Pokud budeme posuzovat situaci čistě bezhodnotově, Sýrie má důvod považovat Turecko za nepřátelsky se chovajícího souseda.
V samotném Turecku vyvolalo sestřelení letounu velmi negativní reakce. Turci vnímají syrský krok jako zcela zbytečnou agresi, protože krátkodobá neúmyslná narušení vzdušného procesu jsou prý zcela běžná a stávají se i samotnému Turecku, které nikdy nereaguje střelbou. Syřané prý tedy neměli legitimní důvod turecký letoun okamžitě ničit. Reakce v tureckých novinách nebo na sociálních médiích jsou velmi emotivní, například populární zpěvák Nihat Dogan na twitteru vyvěsil zprávu, podle které by Turecko nemělo promarnit svou šanci a Sýrii obsadit, přičemž se odvolal na projekt jakési nové Osmanské říše – ta stará kdysi Sýrii ovládala. Jiná celebrita zpěvák připomněla prý zahanbující tureckou nečinnost v souvislosti s jinými incidenty. Zejména když americké jednotky před devíti lety zajaly turecké vojáky v Iráku a když vloni izraelské námořní komando obsadilo turecké lodě plující do Gazy. V této atmosféře tedy turecká vláda musela najít alespoň tvrdá slova, aby uklidnila veřejnost, a turecké listy hlavního proudu jí za umírněnou reakci pochválily.
Věc se odehrává také v atmosféře rostoucích ambicí Turecka ovlivňovat své okolí, neboli, jak už v dubnu napsal britský časopis Economist, rétorika Ankary vůči Damašku má v poslední době imperiálním podtón. A nejen vůči Damašku. Syřany sestřelený letoun letěl mimo jiné nedaleko Kypru, jehož severní část Ankara ovládá, a jehož jižní řeckou část, jež je členem Evropské unie, neuznává. Snad jen pro úplnost dodejme, že přímořskou tureckou provincii Hatay, nad kterou letoun také hlídkoval, si nárokuje Sýrie. Toto území o rozloze několika tisíc kilometrů čtverečních, osídlené převážně Araby, Turecká republika obsadila koncem června roku 1939, tedy v době, kdy měl svět jiné starosti. Ovšem Sýrie Hatay i nadále považuje za své území a tento spor zůstává nedořešen.
Vraťme se však do současnosti. Je docela dobře možné, že sestřelený stroj nebyl zdaleka jediný, který kolem Sýrie létal, a že narušování syrského vzdušného prostoru tureckým letectvem je běžnou praxí. Nedá se ovšem vyloučit, že tyto lety dělají Turci na přání NATO, aby tak otestovali vzdušnou obranu Sýrie – to tvrdí například Rusové. Moskva ovšem věc vidí prizmatem svých nároků v oblasti, ale turecké letectvo možná osahává podmínky pro případ, když by přece jen došlo k vojenskému zásahu proti tamnímu režimu a nebo pokusu o vytvoření humanitárního koridoru proti vůli Damašku. Turci by tak riskovali své stroje a muže ve prospěch dalších zemí, a pak je logické, že NATO se jasně postavilo za Ankaru.
Shodou okolností v těchto dnech přicházejí zprávy o těžkých bojích nejen u již dlouho obleženého Homsu, ale i z dalších míst, včetně předměstí samotného Damašku. Do Turecka naposledy utekla velmi rozsáhlá skupina řady syrských důstojníků i s rodinami. Situace v Sýrii se tedy přece jen možná posouvá k bodu, v němž režim zhroutí. Pokud budou mít západní země připravené cesty, jak do situace zasáhnout ve prospěch obyčejných Syřanů, bude to jen dobře. Zároveň se ale ukazuje, že zatím je Sýrie odhodlanější a lépe chráněná, než možná někteří lidé doufali.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
