Mluvil samozřejmě o pátečním incidentu, při kterém syrská protiletecká obrana sestřelila turecký vojenský letoun, o kterém tvrdí, že narušil její letový prostor. Turečtí představitelé čelí od té doby obtížné úloze.

Na jednu stranu se od nich zejména doma očekává, že budou tvrdí a ochrání tureckou prestiž a vážnost. Na druhou stranu si i Erdogan, známý svým eruptivním temperamentem uvědomuje, že jeho země by se kvůli této události neměla nechat zatáhnout do ozbrojené srážky se svým jižním sousedem. Jako řešení turečtí představitelé zvolili silná slova – tedy pouhá slova - a vedle toho mobilizaci svých partnerů v NATO.

Severoatlantická aliance zatím jen dvakrát ve svých dějinách použila článek 4 své charty, podle kterého může každý z členských států požádat ostatní země o konzultace, ocitne-li se v nebezpečí. V Bruselu se tak dnes sešli zástupci osmadvaceti členských států NATO, aby Turecko morálně podpořili. Generální tajemník organizace Rasmussen po jednání vskutku zdůraznil, že aliance stojí pevně za Tureckem a také český velvyslanec Martin Povejšil v rozhovoru pro ČTK řekl, že „aliance má prostředky, jak případně reagovat na další eskalaci sporu“. Turecko však zachovalo chladnou hlavu natolik, aby se odvolalo „jen“ na článek 4, a nikoli článek 5 zakládací listiny NATO, podle kterého každý členský stát může ostatní požádat přímo o vojenské angažmá.

Co se tedy vlastně nad východním Středomořím stalo, že se v Bruselu v úterý sešly desítky diplomatů? Jistě není třeba připomínat, že hovoříme o oblasti, kde už více než rok probíhá syrská revoluce, která si vyžádala tisíce mrtvých, a jejíž ozvěny zasahují tím či oním způsobem všechny syrské sousedy, včetně Turecka.