Rúhání, který je obvykle označován za „umírněného reformistu“, si tak v proslovu ohřál vlastní polévku. Zabýval se totiž tím, jak by podle něj mělo vypadat vysokoškolské vzdělání v Íránu a nevyhýbal se ani konkrétním doporučením. Těmi se vlastně nepřímo vyslovil k tomu, co je podle něj v Íránu špatně.

Například žádal, aby byly odstraněny zbytečné bariéry pro studenty, protože taková omezení brání inovacím. To mohla být narážka na omezení pro ženy nebo pro některé náboženské a názorové skupiny. Volal také po tom, aby se íránští studenti častěji dostali do zahraničí a naopak aby do země přicházeli zahraniční experti i studenti – pro začátek by prý stačilo, kdyby šlo o studenty z okolních zemí, i když konkrétně o Rúháním je všeobecně známo, že má doktorát z britské univerzity. Reagoval tím nepřímo na často vyjadřované obavy, aby se spolu s cizinci nedostávali na íránskou akademickou půdu cizí vyzvědači.

Vyslovil se proti udržování průměrnosti a pokrytectví, a naopak volal po tom, aby přednášející mohli vyjadřovat různé názory. Prezident se rovněž okatě podivil, že na zahajovací ceremonii nepromluvil žádný student. Tím už ovšem zcela otevřeně útočil na své konzervativní odpůrce, s nimiž zápasí prakticky od svého nástupu do prezidentské funkce.