Rúhání, který je obvykle označován za „umírněného reformistu“, si tak v proslovu ohřál vlastní polévku. Zabýval se totiž tím, jak by podle něj mělo vypadat vysokoškolské vzdělání v Íránu a nevyhýbal se ani konkrétním doporučením. Těmi se vlastně nepřímo vyslovil k tomu, co je podle něj v Íránu špatně.
Například žádal, aby byly odstraněny zbytečné bariéry pro studenty, protože taková omezení brání inovacím. To mohla být narážka na omezení pro ženy nebo pro některé náboženské a názorové skupiny. Volal také po tom, aby se íránští studenti častěji dostali do zahraničí a naopak aby do země přicházeli zahraniční experti i studenti – pro začátek by prý stačilo, kdyby šlo o studenty z okolních zemí, i když konkrétně o Rúháním je všeobecně známo, že má doktorát z britské univerzity. Reagoval tím nepřímo na často vyjadřované obavy, aby se spolu s cizinci nedostávali na íránskou akademickou půdu cizí vyzvědači.
Vyslovil se proti udržování průměrnosti a pokrytectví, a naopak volal po tom, aby přednášející mohli vyjadřovat různé názory. Prezident se rovněž okatě podivil, že na zahajovací ceremonii nepromluvil žádný student. Tím už ovšem zcela otevřeně útočil na své konzervativní odpůrce, s nimiž zápasí prakticky od svého nástupu do prezidentské funkce.
Je totiž všeobecně známo, že právě íránské studentské organizace jsou místem, odkud se volá po svobodě nejsilněji – anebo jsou líhní rozvracečů, záleží na tom, z jakého tábora se člověk na věc dívá. Z řad studentů vzešla většina těch, kdo v roce 2009 zahájili Zelenou revoluci, protest proti pravděpodobně zfalšovaným volebním výsledkům. Prezident Rúhání, o kterém v poslední době nebylo tolik slyšet, využil tedy proslovu ke studentům, aby se přihlásil k příslibu uvolnění, s nímž zvítězil v prezidentských volbách.
Íránští studenti potvrzují, že se atmosféra skutečně změnila. I v takových věcech, jako byly neustálé kontroly toho, zda jsou dívky dostatečně cudně oblečeny. Kromě toho jsou zde i podstatnější posuny, například za poslední rok bylo odvoláno už dvacet rektorů íránských univerzit. Šlo o konzervativní politiky, kteří byli do svých křesel dosazeni za minulého prezidenta Ahmadínežáda. Vystřídali je lidé pro studenty mnohem stravitelnější.
Za těmito změnami stojí nejen Rúhání, ale i jeho blízcí spolupracovníci, kteří se systematicky snaží vrátit do univerzitních lavic studenty, kteří byli vyhozeni ze studia po potlačení Zelené revoluce v roce 2009. To se částečně podařilo. Zároveň Rúhání utrpěl velkou porážku před několika týdny, když teheránský parlament, ovládaný režimními konzervativci, odvolal ministra pro vědu, který byl zodpovědný právě za provoz univerzit.
Rúháního oponentům bylo samozřejmě jasné, o co mu jde. Prezident ovšem z odvolaného ministra udělal svého poradce a nahradil ho - zatím neoficiálně - jiným spolupracovníkem podobných názorů. Dal tím najevo, že hodlá i nadále uvolňovat atmosféru právě tam, kde jí v Íránu pociťují nejvíce, tedy na univerzitách.
Mezi reformistickými, ale režimu oddanými politiky a studentstvem jsou ovšem tradičně velmi komplikované vztahy. Například v roce 1999 studenti uspořádali velké protesty, nejsilnější od islámské revoluce. Tehdejší prezident Chátamí – jinak považovaný tehdy za většího reformistu, než je dnes Rúhání – se však jejich radikálních požadavků lekl a dal od studentů ruce pryč. Demonstrace byly tvrdě potlačeny a jejich vůdcové uvězněni nebo zahnáni do exilu.
Rúhání se nyní obrací na stejné publikum, ovšem o patnáct let mladší. Někteří experti varují, že íránská střední třída je nyní ještě mnohem více odhodlaná žádat svá práva, pouze čeká na svou příležitost. Například na konec mezinárodních jednání o íránském jaderném programu, po kterém se čeká nějaký vnitropolitický posun. Pak se možná teprve ukáže, jak daleko je prezident Rúhání ochoten jít ve své snaze proměnit íránskou politiku.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
