Znamená to zejména vyjádření ambice vůdce organizace Islámský stát v Iráku a Levantě vskutku stát v čele státu, tedy nahradit ta politická zřízení, která dosud na Blízkém východě existovala. A když nahradit, tak i co do jejich idejí, totiž zavést islámský řád. Symbolický význam deklarace chalífátu ovšem není možné chápat bez pohledu daleko do minulosti. 

Chalífát byla instituce zřízená po smrti proroka Mohameda. Připomeňme, že Mohamed zemřel v 7. století náhle, bez jasných dědiců a že byl nejen vůdcem náboženským, ale také politickým a vojenským. Nástupce by tedy byl také představitelem všech těchto prorokových funkcí. 

Odpovědí na tuto krizi ve vývoji raného islámského společenství bylo zřízení chalífátu, tedy politicko-náboženského vůdcovství. Pojem chalífát se však poté vztahoval i na území, na němž muslimové, a zejména jejich chalífové vládli. Během zhruba čtrnácti století islámských dějin bylo několik islámských říší, které se snažily ospravedlnit tím, že navazují na Proroka a na jeho bezprostřední nástupce, tedy chalífy. 

Posledním chalífátem byla Osmanská říše, tedy turecký, nearabský stát, který do 1. světové války vládl velké části okolí. Instituci chalífátu takřka přesně před 90 lety zrušil Mustafa Kemal Atatürk, prezident Turecké republiky, nástupnického státu po Osmanské říši. Od té doby žádný chalífát nebyl a arabské země, včetně jejich hranic, politických zřízení i těžby surovin byly nástrojem západních mocností. 

Vyhlášení nového chalífátu tedy zaprvé znamená, že Abú Bakr Bagdádí ruší tento prý ponižující stav. Nový stát vyhlašuje na dobytém území, bez ohledu na dosavadní politické hranice, stanovené západními velmocemi – často proti vůli místních lidí – po 1. světové válce.