Znamená to zejména vyjádření ambice vůdce organizace Islámský stát v Iráku a Levantě vskutku stát v čele státu, tedy nahradit ta politická zřízení, která dosud na Blízkém východě existovala. A když nahradit, tak i co do jejich idejí, totiž zavést islámský řád. Symbolický význam deklarace chalífátu ovšem není možné chápat bez pohledu daleko do minulosti.
Chalífát byla instituce zřízená po smrti proroka Mohameda. Připomeňme, že Mohamed zemřel v 7. století náhle, bez jasných dědiců a že byl nejen vůdcem náboženským, ale také politickým a vojenským. Nástupce by tedy byl také představitelem všech těchto prorokových funkcí.
Odpovědí na tuto krizi ve vývoji raného islámského společenství bylo zřízení chalífátu, tedy politicko-náboženského vůdcovství. Pojem chalífát se však poté vztahoval i na území, na němž muslimové, a zejména jejich chalífové vládli. Během zhruba čtrnácti století islámských dějin bylo několik islámských říší, které se snažily ospravedlnit tím, že navazují na Proroka a na jeho bezprostřední nástupce, tedy chalífy.
Posledním chalífátem byla Osmanská říše, tedy turecký, nearabský stát, který do 1. světové války vládl velké části okolí. Instituci chalífátu takřka přesně před 90 lety zrušil Mustafa Kemal Atatürk, prezident Turecké republiky, nástupnického státu po Osmanské říši. Od té doby žádný chalífát nebyl a arabské země, včetně jejich hranic, politických zřízení i těžby surovin byly nástrojem západních mocností.
Vyhlášení nového chalífátu tedy zaprvé znamená, že Abú Bakr Bagdádí ruší tento prý ponižující stav. Nový stát vyhlašuje na dobytém území, bez ohledu na dosavadní politické hranice, stanovené západními velmocemi – často proti vůli místních lidí – po 1. světové válce.
Za druhé ustavuje nový typ islámského zřízení, který je v určitém smyslu nejvíce podobný tomu, jež bylo na počátku islámských dějin. A počátky islámu jsou pro většinu muslimů vzorem ve všech ohledech. Tedy i v tom politickém. Podle Bagdádího výkladu je to i odstranění demokracie jako neislámského prvku a nastolení vlády chalífy, kterého zvolí jeho spolupracovníci – v tomto případě rada (šura) ISILu.
Za třetí, jestliže i Abú Bakr Bagdádí si dal bojové jméno podle Abú Bakra, nejbližšího spolupracovníka proroka Mohameda a prvního chalífy, už dávno zřejmě počítal s tím, že se bude snažit ustanovit vlastní stát. Již celé měsíce v Sýrii a nyní i Iráku připravoval správu rozsáhlého území, včetně schopnosti těžit a prodávat ropu.
Tím mimo jiné překonává Al Kajdu, z níž ISIL i jeho vůdce Bagdádí vzešly. Al Kajda se na zřízení byť jen částečného státu nikdy nezmohla a omezila se na útoky a kázání své ideologie. Bagdádí, který si coby chalífa dal nyní skromnější jméno Ibrahim, své skutečné jméno, tím již otevřeně útočí na pozici současného vůdce Al Kajdy Zavahirího, který se skrývá kdesi v Afghánistánu či Pákistánu.
Bagdádí místo toho je vprostřed dění a svou činností, ale i propagandou se očividně snaží na svou stranu přetáhnout srdce mnoha mladých radikálních muslimů. A nejen jich, ale i těch členů Al Kajdy v Iráku a Sýrii, kteří tam už bojují a zatím zůstávali věrní An-Nusře, tedy Zaváhirím dosud podporované pobočce Al Kajdy.
A v neposlední řadě, bojové jméno Abú Bakra Bagdádího odkazuje nejen k prvnímu chalífovi, ale také k tomu chalífovi, jehož volba se nelíbila příznivcům Alího, dalšího tehdejšího pretendenta na nástupnictví po Mohamedovi. Volba tohoto jména je tedy jasným odkazem na toto prvotní schizma v dějinách islámu, včetně výrazného protišíitského ostnu.
To jsou jen některé ze symbolických a historických poukazů, které obsahuje nedělní vyhlášení chalífátu. Jsou tu však i zcela aktuálně politické otázky. Například co to vše udělá se sunnitským světem, který nemusí na takto náhlé a svévolné vyhlášení chalífátu hledět příznivě nebo to do něj může vnést rozkol. Už nyní se i v řadách radikálních islamistů ozvalo, že Bagdádí si vzhledem ke svému vzdělání nemůže činit nárok na status, jaký měl třeba Usáma bin Ládin.
Totéž se týká i samotného ISILu, který se podle Bagdádího bude jmenovat jen Islámský stát. Údajně jen asi deset procent jeho jednotek tvoří radikální islamisté. Bagdádího spojenci, zejména irácké sunnitské kmeny nebo bývalí Saddámovi vojáci, nemusejí sdílet ideu zřízení státu podle přísně islamistického vzoru. To by mohlo vytvořit trhlinu mezi radikály a pragmatiky, přičemž právě jednotný postup byl tím, co ISIL dostalo skoro až na hranici Bagdádu.
Bagdádí se zatím projevoval jako sice odvážný, ale také velmi obezřetný muž, který nedělá zbytečné chyby. Pokud se jeho Islámský stát pár let udrží, stane se jeho vyhlášení chalífátu důležitým milníkem nejen iráckých, ale i islámských dějin.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
