Je zřejmé, o čem je řeč – americký prezident nebo alespoň viceprezident na globálně důležitém vystoupení proti extremismu a za svobodu slova chyběli.
A jejich nepřítomnost byla o to výraznější, že dorazili nejen státníci jako Merkelová a Cameron, ale i někteří politici z Blízkého východu nebo střední Evropy, včetně českého premiéra a ministra zahraničí.
Francouzští hostitelé sice nepřítomnost zástupce nejmocnější země decentně přešli, ale noviny nikoli, včetně amerických – jeden z titulků například zněl: „Vykašlali jste se na svět“, což doprovodil fotografiemi lidí, kteří Ameriku mohli v Paříži zastupovat. Ještě větší smršť se prohnala sociálními médii.
Na Obamovi si samozřejmě smlsli i republikáni, zejména pravděpodobný prezidentský kandidát Ted Cruz, který zdůraznil, že to není první případ, kdy Obama nedokázal dostát úloze Spojených států coby světového lídra.
Nakonec do médií pronikly i soukromě vyjadřované nespokojené výroky lidí z Obamovy administrativy z toho, že do Paříže nikdo nejel. V pondělí odpoledne nezbylo mluvčímu Bílého domu s příhodným jménem Josh Earnest, než upřímně přiznat, že se stala chyba.
Spojené státy měly prý vyslat někoho výše postaveného, než je velvyslankyně Jane Hartleyová. V Paříži byl sice tou dobou přítomen americký ministr zahraničí Eric Holder, ale ten do Francie dorazil na schůzku věnovanou bezpečnosti a místo účasti na pochodu uděloval rozhovory.
Americké rozhodnutí nevyslat prezidenta nebo aspoň vice-prezidenta bylo podle oficiálního stanoviska motivováno bezpečnostními obavami. 36 hodinový předstih prý neumožňoval dostatečnou přípravu bezpečnostního aparátu.
Za velmi podobných okolností ovšem Obama dokázal odjet na pohřeb Nelsona Mandely, i když, pravda, v Paříži šlo o milionový dav. Ať už byla důvodem bezpečnost, špatný politický úsudek nebo lenost, ukázalo se, že Obama za svou chybu platí vysokou cenu.
Výstižně to vyjádřila někdejší pracovnice amerického ministerstva zahraničí Farah Pandithová, která poznamenala, že Obama zapomněl, že žije v éře „imageové diplomacie“ a že měl počítat s tím, že lidé si nakonec z celé věci zapamatují jen fotografie.
Na žádné ikonické fotografii z nedělního pochodu ovšem Barack Obama není. Tvář americké velvyslankyně při vší úctě nikdo nezná.
Marné je teď vysvětlovat, že Obama byl první, kdo Hollandovi po útoku zavolal, že se okamžitě vypravil na francouzskou ambasádu a že USA s Francií v bezpečnostní oblasti velmi úzce spolupracuje.
Netrvalo dlouho a lidé začali připomínat, že v Americe před 1010 lety kvůli francouzské kritice irácké operace přejmenovali hranolky z „french fries“ na „freedom fries“.
Celá věc působila ještě trapněji proto, že oba nejvyšší představitelé USA v neděli neměli na práci nic zvláštního. Obama dlel v Bílém domě, pár bloků od jiného shromáždění ve Washingtonu, Biden byl dokonce doma v Delaware.
Ministr zahraničí John Kerry, který navíc hovoří francouzsky a byl by snad dostatečnou náhradou za Obamu, ovšem zrovna pobýval v Indii a přelétával do Pákistánu, byl tedy v zemích pro Ameriku momentálně velmi důležitých.
Kerryho prohlášení, že by býval v Paříži rád byl a že americko-francouzské vztahy přece nezáleží na jedné návštěvě, rozpačitý dojem spíše jen podtrhly.
Bílý dům je, jak se zdá, momentálně mnohem lepší v omluvách a přiznáních viny než v rozhodnutích. Nyní Američané budou věc žehlit ještě dále, i když kroky méně viditelnými.
Například v únoru se ve Washingtonu mají sejít představitelé technologických firem, aby jednali o bezpečnosti na sociálních sítích. Jde o to, jak zabránit zneužívání internetu extremistickými uskupeními, včetně radikalizace některých skupin prostřednictvím internetu.
To je možná zásadní krok, ale fotografie na první strany z tohoto setkání nikdo pořizovat nebude.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
