Na židovský svátek smíření Jom Kipur je vhodné zanechat veškeré činnosti, která člověka váže k všednímu životu. To sice platí pro každou sobotu, kdy se rovněž nemá pracovat, cestovat, dokonce ani vařit nebo kouřit, ale Den smíření je skutečně dnem, kdy izraelská města prakticky ustanou v jakékoli činnosti.

Televize a rozhlasové stanice nevysílají, restaurace a obchody jsou zavřené a městská ani meziměstská doprava nejezdí. Ani lidé nejezdí svými vozy, což platí zejména v předvečer Jom Kipuru.

Ve městech mimo Izrael, kde židé žijí mezi ostatními, se to vlastně nepozná, ale v samotném Izraeli je efekt hromadného dodržování tohoto svátku opravdu ohromující. Jom Kipur totiž berou vážně i lidé, kteří si z náboženství moc nedělají. 

Válka v roce 1973, zvaná též jomkipurová, začala právě v tento den. Státy, které na Izrael zaútočily, vycházely z přesvědčení, že v den, kdy se lidé nedívají na televizi a nezvedají telefony, bude izraelská armáda ochromená a nebude schopná povolávat zálohy. A skutečně se Egypťanům i Syřanům podařilo proniknout hluboko na izraelské území a způsobit tam velké ztráty na životech. Jom Kipur je proto také v Izraeli spojen se šokem z náhlé ztráty bezpečí, který v tamní společnosti zůstal dodnes.

Tento zvláštní den, nebo spíše večer, jsem v Izraeli zažil dvakrát, pokaždé v západním – židovském – Jeruzalémě. V jednom případě jsem odcházel pozdě večer z návštěvy a do místa, kde jsem bydlel, jsem šel pěšky zcela ztichlými ulicemi.