Ilustrací může být situace u Kobani, kurdského města v severní Sýrii, o které sunnitští extremisté marně bojují s Kurdy už od září. Není však jednoznačné, že příběh Kobani vypovídá o celé bojové frontě, na níž se Islámský stát utkává se svými nepřáteli.
Kobani bylo a je důležité jako přechod do Turecka, ale ještě mnohem více jako symbol.
Poprvé od loňského léta, kdy Islámský stát začal rychle expandovat v Iráku i Sýrii, narazil na odpor právě v Kobani. V posledních dnech dokonce syrští Kurdové za pomoci svých iráckých příbuzných začali město dobývat zpátky a při tomto tempu do konce týdne Islámský stát z města úplně vytlačí.
Podobná situace je také v iráckém Kurdistánu, kde tamní kurdské jednotky otevřely koridor k hoře Sindžár, a osvobodili tak tamní jezídy prchající před Islámským státem.
Kurdové také úspěšně bojují v okolí Mosulu, velkého severoiráckého města, kterého se Islámský stát zmocnil vloni.
Tento optimistický pohled je však třeba trochu korigovat. V oblasti provincie Anbar, tedy na západě Iráku, se vedou těžké boje, v nichž je těžké určit, kdo je vítězem a kdo ustupuje.
Irácké armádě, sunnitským provládním jednotkám, šíitským dobrovolníkům z jihu a dalším oddílům, včetně íránských, se místy daří Islámský stát zatlačovat.
Na jiných místech však to jsou naopak bojovníci ISILu, kdo získává teritorium a podle některých názorů si sunnitští extremisté udržují v Anbaru i nadále iniciativu.
Těžké boje se střídavým úspěchem obou stran se vedou o komplex rafinérií v Bajdží, kde se vyrábí více než třetina iráckých petrochemických výrobků.
Jak v Iráku, tak i v Sýrii Islámský stát hromadně popravoval příslušníky sunnitských kmenů, které se proti němu postavily, a daří se mu udržovat atmosféru strachu.
To mimo jiné znamená, že dokáže ovládat velká území za pomocí relativně malého počtu mužů a šetřit síly na boje v okrajových oblastech. Řada sunnitů v Sýrii se z různých důvodů k Islámskému státu přidává, neustává ani proud rekrutů z řad západních muslimů. O definitivním obrácení vývoje na frontě tedy zatím nemůže být řeč.
Islámský stát se zatím zaměřoval zejména na oblast střední a severní části Iráku a Sýrie. Nyní se zdá, že přesunul svou pozornost i na jižnější okraj.
Například na irácko-saúdské hranici už zaznamenali první incidenty mezi pohraniční stráží a bojovníky Islámského státu. Na změnu svého postavení se bude muset připravit i Jordánsko, které se angažuje v bombardování pozic ISILu v Sýrii a jeden jeho pilot padl do zajetí.
Snadným soustem bude pro Islámský stát malý, politicky rozdrobený a vojensky slabý Libanon. Na hranicích Sýrie a Libanonu zatím byla aktivní hlavně konkurenční An-Nusra, nyní už jsou hlášeny i aktivity Islámského státu v oblasti hraničního pohoří Kalamún.
Podle některých názorů však jde Islámskému státu zatím hlavně o zajištění svého týlu, nikoli prosazení se v Libanonu, kde by se musely jeho jednotky utkat s šíitským Hizballáhem.
Nevypočitatelná je také situace na jihozápadě Sýrie při izraelských hranicích, tedy teritoriu pověstném hemžením ozbrojenců. Vedle Hizballáhu, drúzských jednotek, umírněných sunnitských povstalců a syrské armády tam operovala také An-Nusra.
Tato odnož Al-Káidy zatím nedávala najevo zájem o konfrontaci s Izraelem, protože dává přednost boji se syrským režimem.
Od prosince se hovoří i o přítomnosti Islámského státu na Golanských výšinách, přičemž ISIL naopak udržuje se syrským režimem jakousi zvláštní dohodu o nízké intenzitě vzájemných bojů. To Izraelce vede k paradoxnímu přání, aby syrskou část Golan raději ovládala Al-Káida.
Islámský stát změnil v posledním roce kalkulace řady hráčů. Oslabil tlak iráckých Kurdů na samostatnost, vytvořil tichou alianci Ameriky a Íránu přinejmenším v některých otázkách týkajících se Iráku a sblížil Irák se Saúdskou Arábií, ačkoli byly jejich vztahy už od roku 1990 velmi chladné – nejdříve kvůli okupaci Kuvajtu a poté kvůli šíitskému a íránskému vlivu v postsaddámovském Iráku.
Všichni důležití hráči totiž očekávají, že navzdory kurdským bojovým úspěchům Islámský stát setrvá a bude ještě dlouhou dobu důležitým faktorem. Tak důležitým, že se prakticky přestalo hovořit o syrské občanské válce.
Přitom, čistě statisticky vzato, umírá v Sýrii v bojích mezi provládními a protivládními jednotkami a při různých represích více lidí, než kolik jich zabíjí brutální Islámský stát.
Za pár týdnů oslaví syrská revoluce čtyři roky od svého začátku. Zemřelo přes 200.000 lidí, nyní už bez pozornosti světa.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
