Ve skutečnosti už není, čeho se bát. Nová studená válka totiž začala, jen ji nikdo nevyhlásil a nikdo o ní raději moc nemluví. Pokud se ovšem podíváme na dění například v oblasti Pobaltí, nemůžeme udělat jiný závěr.
Podle litevského ministerstva obrany se letouny NATO dostaly do rozmíšky s ruskými stroji více než 80krát jen od letošního ledna. Opakované narušení svého vzdušného prostoru hlásí Finsko. Lotyšsko zas uvádí, že se k jeho teritoriálním vodám přiblížily čtyři desítky ruských válečných lodí.
Svou vlastní statistiku si udělali tři odborníci z londýnského think-tanku The European Leadership Network. Ti ve své zprávě, která je k dispozici na internetu, zaznamenali celkem asi 40 různě závažných incidentů.
Některé z nich byly obzvláště nebezpečné. Například v březnu letošního roku se ruský průzkumný stroj velmi těsně přiblížil k dopravnímu letounu společnosti SAS, který přes Baltské moře mířil z Kodaně do Říma.
Na jeho palubě bylo 130 lidí, kteří jen těsně unikli smrti. Připomeňme, že to bylo ještě před dosud nevyjasněným sestřelením malajsijského letadla nad Ukrajinou.
Jiným závažným incidentem byl simulovaný útok na dánský ostrov Bornholm, který provedl ruský bombardér. Podobně také ruské stroje v blízkosti kanadských vod v Labradorském moři imitovaly masivní útok na Kanadu a Spojené státy. O marném honu na záhadnou ponorku operující hluboko ve švédských vodách jsme v tomto pořadu nedávno informovali.
Vůbec nejzávažnější, a přitom téměř nepřipomínaný incident spadá na začátek letošního září. Ruské jednotky za pomocí dýmovnic a elektronického oslepení komunikačních linek pronikly na území Estonska a unesly (!) do Ruska příslušníka tamních tajných služeb.
Zde stojí za připomenutí, že Estonsko je členem NATO, a pokud by se z únosu vyvinula bitva, znamenalo by to přímý střet Aliance s Moskvou, v němž by další členové, včetně České republiky, byli smluvně vázáni proti Rusku zasáhnout.
Z psychologicky snad i pochopitelných důvodů se najdou obhájci ruských postojů, kteří odkazují na údajné ponížení či ponižování Ruska ze strany Západu. Všechny zmíněné incidenty ovšem také vznikly z ruského podnětu, přičemž v některých případech byly tak riskantní, že jen šťastnou náhodou neměly závažnější důsledky.
Všechny tyto nebezpečné situace jsou také zarámovány podvratnou činností ruských občanů na východě Ukrajiny, bezprecedentní anexí části ukrajinského území, nedávnou de facto anexí části území Gruzie a také ruskou zkušeností s velmi měkkým postojem Západu k Rusku jak v případě Čečenska, tak i nedávno ve věci Sýrie.
Určitá míra asertivnosti je v mezinárodních vztazích snad i pochopitelná, a možná dokonce přirozená. K tomu je třeba dodat tři důležité body.
Zaprvé, projevování průbojnosti nesmí ohrozit civilisty na žádné straně.
Za druhé, tato aktivita nesmí riskovat větší konflikt, který by se vymkl kontrole. Tyto podmínky nebyly ruskou stranou splněny.
A za třetí. Znovunalezené ruské sebevědomí by nebylo tak děsivé, pokud by se na opačné straně setkávalo s jasnou vůlí mu čelit. Občan České republiky by byl rád, kdyby se mohl spolehnout na pevnost svých představitelů.
Každý nechť si odpoví za sebe, co by současní čeští politici, včetně hlavy státu, udělali, kdyby nějaká cizí mocnost během jediného roku mnohonásobně narušila jeho vzdušný prostor, nebo dokonce unesla z jeho území českého občana.
Vždyť i listopad 1989 se odehrál pod heslem „každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží“.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
