Jedním z důvodů je hlavně slabost irácké armády a vlády spíše než síla jejich protivníků. Spojené státy sice investovaly miliardy dolarů do výzbroje a výcviku armády nového Iráku, ale jak se ukázalo, tito vojáci vlastně ani nevědí, za co a proč by měli bojovat. Cítí se být příslušníky svého kmene, svého vyznání, nikoli však v první řadě občanem nadkonfesně definovaného státu. 

Pohled na prchající válečníky, kteří sotva vystřelili, a poté přehlídka ukořistěné americké bojové techniky, kterou uspořádali islamisté, je jakýmsi symbolickým zúčtováním s velkou částí plánů Bílého domu i Pentagonu za mnoho let zpátky. 

To souvisí také s politikou bagdádské vlády. Jejím předsedou byl zvolen v minulých volbách Núrí Málikí, i když těsným vítězem voleb byla strana Irakíja Ijáda Alávího. Zatímco Aláví a jeho strana nabízeli nový model soužití mezi sunnity a šíity, Málikí je považován zejména za šíitského nacionalistu a za nástroj Íránu. 

Málikí mimo jiné prohospodařil to, co se podařilo dosáhnout kolem let 2006 až 2007, kdy se Američanům podařilo převést velkou část iráckých sunnitů od podpory Al Kajdy k podpoře centrální vlády.