Lidé, kteří se narodili v této zemi, měli vzácnou příležitost, aniž se kdy přestěhovali, žít v několika státech. I když to byla formalita, byli občany země, která podle momentálních poměrů nezvykle často měnila svůj název.

Podle některých encyklopedií došlo k přejmenování Československa na Českou a Slovenskou federativní republiku 20. dubna 1990. Podle jiných pramenů se tak země jmenovala až o pár dní později, od 23. dubna. Z odstupu času je to celkem jedno, protože onen stát měl před sebou pouhé dva roky existence, nota bene existence pouze ve filozofickém slova smyslu, protože poslední rok už byl spíše jakýmsi dožíváním. Země v srdci Evropy skončila, aniž měla prezidenta, zůstala jí pouze formálně úřadující hlava státu, ale jenom jaksi na půl úvazku. To v podstatě odpovídalo vážnosti situace.

Na dějiny se musíme dívat jakoby dalekohledem z druhé strany, což nám dá potřebný nadhled. Rozpad Československa byl do značné míry zákonitý, aniž jsme to tehdy tušili. Po emancipaci různých evropských národů v 19. a na začátku 20. století se Slováci, jako jedni z posledních, přihlásili o svůj stát. Tím donutili bratry Čechy, aby se zamysleli nad otázkou, zda existuje něco takového jako česká státnost. Do té doby jsme slova český a československý ztotožňovali, což bylo na jednu stranu pochopitelné, na druhou stranu věcně nesprávné.