Jediným světlejším bodem tristní situace je skutečnost, že ministrem financí přechodné vlády se stal dosavadní vysoce postavený úředník ministerstva a poradce vlády Georges Zanias, který se podílel na jednáních o pomocných balících eurozóny Athénám a bude se jistě snažit zachránit, co se dá. Experti ovšem tvrdí, že toho bude opravdu žalostně málo.  

Dnes se také v Athénách chystalo neveselé divadlo, když se podle očekávání měl sejít a vzápětí zas rozpustit parlament, což ovšem euro-optimisty nenaplňuje vůbec radostí. Vědí totiž, že ten příští parlament bude ještě mnohem horší a výsledek voleb zjevně bude automatickým signálem k odchodu Řecka z eurozóny. To také dokazují průzkumy veřejného mínění, podle kterých strany, které odmítají dohody s vedením eurozóny o podmínkách 130miliardové záchrany země před bankrotem, avšak doufají, že země zůstane v eurozóně, získají ještě mnohem více poslanců, než získaly nyní, a strany dosavadní koalice se propadnou do bezvýznamnosti.  

Pokud nový parlament a vláda odmítnou podmínky pomoci, dojde k bankrotu a odchod Řecka z eurozóny pocítí nejen společná měna, jejíž kurz dál klesá a dnes dosahuje 1,3 k dolaru, tedy nejméně za posledních 20 měsíců. Nejsilnějším signálem pokračujícího skluzu Řecka do propasti bankrotu není ani tak tzv. „útok na banky“, tedy hromadné vybírání úspor v eurech, předtím, než by byly nahrazeny bezcennými drachmami, neboť chytří Řekové si už dávno úspory vybrali. Podle guvernéra řecké centrální banky dosáhly v posledních dnech výběry částky 800 milionů eur a k panice zatím – nebo už – nedochází.  

Tím signálem však je strohé oznámení Evropské centrální banky ve Frankfurtu, že zastavila peněžní transakce hned s několika řeckými bankami, neboť se ukázalo, že nemají téměř žádný kapitál, a nemohou se tedy bance za půjčky ničím zaručit. Nyní jim zbývá jen možnost obracet se na vlastní řeckou centrální banku, avšak ta zjevně není v situaci, kdy by jim mohla vycházet vstříc. Podle zprávy agentury Reuters prý dokonce čtyři řecké banky operují s tzv. negativní solventností. Není pak divu, že řečtí podnikatelé si stěžují, že jejich banky nechtějí firmám nic půjčovat a průmysl ztrácí konkurenceschopnost.  

Evropští i mezinárodní finančníci i politikové, včetně guvernéra ECB Mario Draghiho dál prohlašují, že Řecko z eurozóny rozhodně nevyhánějí a ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardová se ve vysílání holandské televize podle citace zmíněné agentury nechala slyšet, že dopady odchodu Řecka by byly „nesmírně nákladné, a to nejen pro Řecko“, což jen dokazuje, že takové výroky už nejsou tabu, jako tomu bylo donedávna, a odchod je už připouštěn na rozhodujících místech.  

Jak ovšem tvrdí mnozí experti, problémem by nebylo ani tak Řecko, ale dominový efekt na další slabé země evropského jihu, a nejvíce na Španělsko a Itálii, které by nedostačující evropské fondy stability už byly těžko schopné zachránit. To prý také už řadu dní cítí i finanční trhy a padají dál s neobvyklou razancí. Prezident Světové banky Robert Zoellick, tedy další z klíčových institucí mezinárodního finančního systému, potvrdil podle agentury Reuters, že klíčem by bylo právě, co bude se Španělskem a Itálií, neboť dopad odchodu Řecka z eurozóny by se dal přirovnat k dopadu zhroucení banky Lehman Brothers na bankovní sféru v roce 2008 a panice na globálních finančních trzích. Hospodářství Evropy tedy dnes stojí na křižovatce bez ukazatelů směrů a budoucnost je ještě nejistější než dosud.