Bývalá britská premiérka byla totiž kdysi i po odchodu z politiky ve stejné míře různými skupinami společnosti milována i nenáviděna, což nakonec dobře vystihl i nedávný celovečerní film, který stejně tak dobře zobrazil její slabost i stařecké přeludy. V posledních letech ještě zeslábla a trpěla stařeckou demencí a byla už jen velmi mlhavým odrazem někdejší ráznosti a síly ducha.  

 

,,Pouhá dcera hokynáře z Granthamu‘‘, jak jí posměšně nazývali někteří představitelé establishmentu před zvolením do parlamentu, získala univerzitní vzdělání v oboru chemie, poprvé se ucházela o parlamentní křeslo už v roce 1950 a byla zvolena o devět let později za londýnský obvod Finchley. O rok později se Margaret Robertsová vdala za podnikatele Denise Thatchera, v roce 1970 ji premiér Edward Heath jmenoval ministryní školství a ona jej o pět let později porazila a ve volbách roku 1979 se stala první britskou premiérkou.  

 

Byla pak v čele tří vlád a ve volbách roku 1983 dosáhla pod jejím vedením konzervativní strana snad nejvýznamnějšího vítězství, poté co v předchozím roce po argentínské vojenské okupaci Falklandských ostrovů tam vyslala námořní expediční sbor, který ostrovy opět osvobodil. V následujících letech postoupila vítězný politický boj s militantními ultralevicovými odbory a přežila pumový útok Irské republikánské armády na brightonský hotel, kde se konal sjezd konzervativní strany.  

 

K jejím domácím vítězstvím se řadí i prosazení prodeje obecních bytů a domů nájemníkům v zájmu rozšíření střední vrstvy a získala ostruhy i v mezinárodní politice. Tehdejší slábnoucí sovětské vedení jí nazvalo „Železnou lady“, což jí lichotilo. Bez ohledu na tuto „lichotku“ pak dokázala spolu s americkým prezidentem Reaganem a papežem Janem Pavlem II. významně přispět k pádu komunismu a k ukončení sovětské nadvlády nad střední a východní Evropou.  

 

V roce 1990 pak byla ve stranickém boji o vůdcovství poražena a po dvou letech pak odešla i z parlamentu a v posledních letech žila v ústraní. Se smutkem přijali podle agentur zprávu o její smrti nejen premiér Cameron, který kvůli tomu přerušil cestu do Madridu, Paříže a Berlína, ale podle komuniké z Buckinghamského paláce i královna Alžběta II. a vůdce opozice Ed Miliband. Bývalý labouristický premiér Tony Blair, který jí přes rozdílnost názorů obdivoval, jí nazval „postavou, která čněla nad politiky a jejíž globální vliv byl obrovský“. Británie Margaret Thatcherové vzpomene - a jistě zaslouženě, mohutným státním pohřbem.