Oni „migranti“ se do Británie stěhují jen dočasně za prací, či za donedávna velmi štědrými a neomezenými sociálními dávkami, ať už v nezaměstnanosti, či jako přídavky na děti, bydlení, zimní topení a podobně a to hlavně z tzv. nových členských zemí Evropské unie a nyní i z krizí postiženého Španělska, Portugalska či Itálie.
Největší procento těchto „migrantů“ přišlo z Polska, Slovenska a Pobaltí a v posledním roce od uvolnění restrikcí i z Bulharska a Rumunska, i když ti zjevně putují více do jazykově příbuznějších zemí jako Španělsko, Itálie, Francie a Slovinsko. U nás se jim někdy také říká „gastarbeiteři“ a Británie přitahuje zmíněné skupiny osob z chudších zemí unie nejrychleji rostoucí ekonomikou ze zemí skupiny G7 ve výši kolem tří procent ročně a člověk zde potká i pár Čechů a něco i našich Romů.
Problémem pro vládu i opozici je ovšem skutečnost, že pravidla Evropské unie takový volný pohyb osob mezi členskými zeměmi dovolují, i když na onu „sociálně-dávkovou turistiku“ otcové unie zjevně nepomysleli, neboť první skupina členských zemí měla zhruba vyrovnanou životní úroveň, což s přijímáním nových členských zemí už tak není.
Hlavním problémem britských vedoucích politiků ovšem není sám fenomen imigrace a migrace, ale skutečnost, že obav obyvatelstva ze situace zručně a populisticky využívá xenofóbní strana UKIP, která prosazuje vystoupení z unie a zdá se, že jí přibývá na síle. Po nedávných doplňovacích volbách v Clactonu v Essexu má dokonce už i poslance ve sněmovně parlamentu, i když její tamní vítěz Douglas Carswell byl donedávna velmi oblíbeným konzervativním poslancem a prostě do UKIPu přestoupil a přivedl sebou drtivou většinu svých voličů.
UKIP populisticky přiživuje obavy Britů z toho, že jim přistěhovalci a migranti takzvaně berou práci i sociální přídavky a občas se dokonce podle expertů přeřekne a vyjeví, že vlastně nejde jen o unii, ale o všechny přistěhovalce, tedy i o ty s jinou barvou pleti, kterých je více a nepřicházejí si jen na pár let popracovat, ale nastálo a přitom není politicky korektní o nich vůbec hovořit. Statistiky ony počty ovšem potvrzují a z Indie, Pákistánu, Bangladeše a Nigérie jde nově o více než milion a půl osob, zatímco z členských zemí unie jen o 1.200.000.
Přitom je nyní pravděpodobné, že vycházející hvězda UKIPu může opět na čas pohasnout s uvedenou kampaní konzervatistů i labouristů před dalšími doplňovacími volbami v Rochestru, kde tamní konzervativní poslanec jménem Reckless (což mimochodem znamená pan Bezohledný), také přestoupil k UKIPu. Jelikož však tam není vůbec populární, může se snadno stát, že by mohl zvítězit vybraný konzervativní oponent - neb labouristé tam nemají šanci.
To by pak najednou ukázalo, že UKIP není neporazitelný a že i jeho hlavní důvod existence ztrácí na přitažlivosti, neb Británie přistěhovalce potřebuje a je mnoho zaměstnání, která Britové nechtějí vykonávat. Doplňovací volby v Rochestru tedy rozhodně budou zajímavé a mnohé napoví. Možná dokonce budou první porážkou xenofobního populismu strany UKIP.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
