„Kubiceho zpráva“ - to byl jen slabý odvar toho, co se právě odehrává v nejvyšších patrech politiky a na nejvyšších policejních místech. Vřed, který tu soustavně hnisá a bobtná od sametové revoluce, jakkoliv několikrát krvácel, zdá se být těsně před prasknutím.

Když se podíváme na projev některých politiků, policistů, podnikatelů a vlivných osob, tak si nemůžeme nevšimnout, že jejich vystupování provází nebývalá nervozita, často až zoufalství a z jejich vyjádření je cítit ohromný strach. A není se čemu divit, jde o hodně.

"Jede v tom" i státní zastupitelství

Českou republiku po revoluci ovládlo jen několik málo rodin, které měly ty správné informace ve správném čase. Kvůli absenci legislativy nebyly nastaveny téměř žádné mantinely a tak vyhrávala dravost, drzost, neurvalost a bezohlednost. Kdo měl zkušenosti s kšeftováním jako vekslák, měl uválcovanou cestičku stát se ctihodným podnikatelem. Uměl obcházet zákony a především si zavázat ty správné lidi tak, aby nebyl za komunistů souzen jako příživník nebo ten, kdo ohrožoval devizové hospodářství; to byla v době budování nového státu dovednost k nezaplacení.

To, že řada těchto rádoby podnikatelů a lobbistů je přímo propojena s podsvětím, se vědělo, ale nikdo se neodvážil o tom mluvit. Pro normálního občana jen těžko představitelné příjmy, tekoucí z tunelování společností financovaných z veřejných prostředků, dávaly této velice dobře organizované skupině neomezenou moc. Významné politické funkce napříč celým politickým spektrem a manažerské pozice v zainteresovaných společnostech byly rozdávány jen „důvěryhodným“ osobám s vědomím toho, že jejich angažmá nebude zadarmo a bude mít předem určený scénář.