Pochovali jsme Jana Šimsu, muže bystrého, zásadového, statečného, nekompromisního, filosoficky hlubokého, a přitom v praxi konstruktivního, možno říci i široce oblíbeného. Já vím, že většině lidí je to asi jedno, ale na takových postavách – cítím – jaksi stojí ta část našeho světa, ve které a pro niž má smysl žít, být člověkem s rozumem a citem. Ostatně paní Milena Šimsová ve své krátké, myšlenkově hluboké a přitom se zápalem pronesené řeči na závěr smutečního obřadu vše zhruba takto vyjádřila.
Odkaz Charty 77 není o tom, že tu někdo dělal jakousi prý „politiku proti totalitnímu režimu“, ale zejména v onom hluboce lidském a intelektuálním řetězci: Dopracovat se názoru – stát si na něm – být kvůli tomu ochoten něco snést – tolerovat postoje ostatních, kteří se ke svým stanoviskům dopracovali neméně autentickým způsobem. Prazvláštní míchání nekompromisnosti individualit (osobností někdy tak silných, až to praštělo!) s pochopením a širokou otevřeností jakýchkoli osobních či písemných kontaktů v rámci opoziční komunity, dávalo nezávislé scéně v bývalém Československu specificky přitažlivý nádech. Noví a další lidé přicházeli a přidávali se, přestože šlo o pěkně „tvrdý byznis“. Je na čase tyhle hodnoty – protože toto opravdu byly Hodnoty s velkým „H“ – začít znovu objevovat. Budou se nám možná ještě hodit.
Střih: Když Gordon W. Allport psal v 50. letech 20. století svou knihu O povaze předsudků (The Nature of Prejudice, 1954, přepracovaná verze 1979), všímal si v ní stereotypů, návyků a šablon, jaké nevědomky dennodenně užíváme k tomu, abychom si zjednodušovali složitý svět kolem sebe. Pověst předsudků je v současné době jen ta nejhorší, ve skutečnosti se to slovo používá coby odsudek. Gordon Allport charakterizuje různé stereotypy jako ne automaticky špatné, avšak upozorňuje na jejich povahu a funkci v rámci adaptace a přežití: Chlap se vynoří z lesa a je dobré mít předsudek, že je (možná) vrah.
Ve skutečnosti pomocí stereotypů normálně žijeme, řešíme běžné situace aniž bychom se přitom stále dopouštěli jakýchkoli hlubších úvah. Zajišťují dokonce naše bezpečí.
Ve smyslu adaptačního mechanismu tohle všechno skvěle funguje, upozorňuje Allport, a proto jsou stereotypy věčné. Předsudky podle něj nejsou samy o sobě špatné. Jenže může být morálně špatné postavit na předsudcích celistvý názorový nebo politický směr s posunem k amorálnosti, násilí, totalitě. Stereotypy úzce souvisí s konformitou. Konformita je důležitá, ve skutečnosti jde o dobrou strategii přežití, viz naše česká přizpůsobivost vyjádřená v podobě „nevolnické mentality“. Nekonformní jedinci – „kladní i záporní“ – byli v naší historii opakovaně likvidováni, nuceni k emigraci a tak dále. Pravda, nekonformista může být také nepříjemný a negativní tvor! Takže konformismus i nonkonformismus mohou nabývat (osobně) různých pozitivních či negativních konotací.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV