A ještě důležitější než to o čem se stále dokola mluví bývá to, o čem se nemluví a zarytě mlčí. Jako příklad tohoto tvrzení slouží případ Řecka. Ten je přímo učebnicový. Řecko bylo denně na tapetě, denně propírané a omílané ve všech médiích v době od jara roku 2010. Šlo tímto o to – ovlivnit volby a varovat veřejnost před „řeckou cestou“. Bylo to používáno jako klacek především na sociální demokracii. Byla napadána a obviňována, že v případě jejího vítězství ve volbách neskutečně naši zemi zadluží až na úroveň této jihoevropské země.

Bohužel, sociální demokracie proti této účelově vedené lži nenašla účinnou protizbraň. Vedlo to k její malé volební úspěšnosti a otevřelo tak dveře do Strakovny „úsporné a rozpočtově odpovědné vládě“ Petra Nečase. Co se ale nestalo. Uplynuly čtyři roky a situace Řecka je stejné bezútěšná jako byla před tehdejšími parlamentními volbami. Životní úroveň Řeků se dále propadá, nezaměstnanost trhá rekordy, další škrty nedokážou odvrátit enormní zadlužování. Proč se však o řeckém dramatu nemluví dnes a nikoho to nezajímá? O slepé uličce, ve které se tato země ocitla, se mlčí stejně tak jako o narůstajících problémech Portugalska, Španělska, o problémech Itálie.