1. Velký přínos pro sovětskou ekonomiku představovalo očekávané snížení závislosti satelitů na poskytování pomoci z SSSR. Postupným přechodem zahraničního obchodu RVHP na bázi světových cen se totiž všechny socialistické země u Sovětského svazu rychle zadlužovaly a nebyly do budoucna ani schopny svými zastaralými exporty hradit dovozy sovětské ropy, plynu a dalších nezbytných surovin.
2. Změna sovětské orientace na lukrativnější obchodní výměnu sovětských surovin za kvalitnější západní produkci zajišťovala nejen jejich okamžitou úhradu od solventních partnerů, ale také dodávky modernějších výrobků.
3. Postupné uvolňování vazeb východní Evropy na SSSR – nejen ekonomických, ale též vojenských a politických, povede k získání jejich nezávislosti a svobody.
4. Západ zajisté tento posun ocení, dojde k normalizaci jeho vztahů se SSSR a k uvolnění přístupu k nezbytně nutným úvěrům a překonání dosavadního embarga na dovozy vyspělých technologií do SSSR. V neposlední řadě se zníží zátěž vysoké militarizace sovětské ekonomiky.

V tomto směru započala realizace Sověty vyvolaného a jimi důsledně řízeného procesu cílených změn ve východní Evropě nejdříve v Polsku.

Organizace kulatých stolů vyvrcholila v červnových volbách a posléze vznikem první nekomunistické vlády ve východní Evropě; v létě rychle navázalo výrazně proreformní Maďarsko, které vždy postupovalo po předchozí dohodě v rámci ze Sověty vyjednaných pružných mantinelů. Vlády obou zemí byly perestrojce nakloněny nejvíce, již dříve zde existovaly příznivé podmínky pro event. experimenty a navíc tlak opozice byl v nich nejcitelnější.

Honeckerův konzervativní režim v NDR perestrojce fakticky oponoval, proto musely být změny iniciovány pod tlakem Sovětů.

Nové, omlazené bulharské vedení rychle pochopilo vítr změn a po 35 letech vyměnilo T. Živkova, který vždy ochotně a iniciativně souhlasil s každým sovětským návrhem, a to ještě dříve, než byl vyřčen.

V ČSSR se uskutečňovalo nastartování procesu změn relativně obtížně, potom však náhle dostal jejich průběh rychlý spád. Zatímco v Polsku se zpočátku s prosazováním radikálních, ale nevyzkoušených kroků v neznámém terénu a s nejistými důsledky poněkud váhalo, tak v Československu - v jako poslední dosud nereformované zemi se silnou sovětskou posádkou; se po komplikovaném odstartování změn již postupovalo bez větších zábran a pochybností relativně nejrychleji. Přispěl k tomu mj. rapidně se zhoršující stav sovětské ekonomiky a blížící se datum summitu.