Měl jsem i možnost být několikrát na straně zadávajícího, aktivně se účastnit a vidět celý proces z druhé strany, včetně formulace vlastního zadání, přípravy zadávací dokumentace i konečného vyhodnocení.

Ve většině případů jsem se setkal se zadavateli, kteří měli své investiční záměry připravené do velkých detailů. Nicméně byli i takoví, kteří měli spíše jenom ideový záměr, „co je potřeba udělat“, spoléhali se na to, že se konkrétní investiční záměr v technickém detailu bude specifikovat až v pozdější fázi přípravy projektu. Ti pak soutěžili obvykle rámce financování na dlouhou dobu, kde jednotlivé projekty byly zadávány až podle konkrétní potřeby.

První skupinu projektů tvoří zejména ty, které byly spolufinancovány nějakým způsobem z prostředků UE, EIB či jiných dotačních anebo zvýhodněných zdrojů. Tedy zadavatelé byli povinni připravit tzv. studie proveditelnosti proto, aby byli oprávněni o zvýhodněné financování vůbec požádat. Vysokou míru připravenosti investičních záměrů má pochopitelně soukromý sektor, který u každé větší investice musí velmi pečlivě spočítat její rentabilitu, včetně krizových citlivostních scénářů.

Druhá skupina, tedy tam, kde v rámci zadání nebyla detailní příprava ještě hotová a pracovalo se spíše s odhady, se týkala obvykle projektů, u nichž nebylo hned možné zcela precizně specifikovat technické potřeby opravované nebo nově budované infrastruktury. Typicky se jedná např. o finanční programy na opravy a obnovu dopravní či jiné infrastruktury, kde se plánuje v dlouhodobém období a konkrétní opravy jsou zatím identifikovány i rámcově naceněny, ale jejich jednotlivé vysoutěžení a zasmluvnění je teprve věcí budoucího konečného rozhodnutí.

Kromě výše uvedených zakázek jsem za posledních cca 6 let měl možnost si prohlédnout nějakých pět až deset projektů PPP tzv. koncesního charakteru, a to v různém stupni rozpracovanosti a detailu. Kromě toho jsem byl členem několika týmů, které pracovaly na přípravě nabídky v rámci veřejné soutěže na koncesní projekty.