Investiční náklady jsou hrazeny zejména z privátních peněz. Zadavatelé začínají obvykle platit až po uvedení příslušné infrastruktury do provozu. Tedy často až řadu let od začátku realizace infrastruktury a přitom jsou velmi často de-jure jejími vlastníky hned od počátku.

Veřejní zadavatelé si oblíbili změnu své pozice z organizátora a realizátora stavby, provozu a údržby na zákazníka. Na zákazníka, jehož zájmem je kontrolovat, jak vybudovaná infrastruktura plní svůj účel a příslušně penalizovat soukromého dodavatele v případě, že tomu tak není. To je fundamentální změna. Zadavatel se nezabývá budováním, provozem, údržbou, zadavatel se zabývá užitkem, potřebností a službou infrastruktury pro své občany. Díky široce akceptovaným standardům k tomu má významný nástroj – koncesní smlouvu.