Investiční náklady jsou hrazeny zejména z privátních peněz. Zadavatelé začínají obvykle platit až po uvedení příslušné infrastruktury do provozu. Tedy často až řadu let od začátku realizace infrastruktury a přitom jsou velmi často de-jure jejími vlastníky hned od počátku.

Veřejní zadavatelé si oblíbili změnu své pozice z organizátora a realizátora stavby, provozu a údržby na zákazníka. Na zákazníka, jehož zájmem je kontrolovat, jak vybudovaná infrastruktura plní svůj účel a příslušně penalizovat soukromého dodavatele v případě, že tomu tak není. To je fundamentální změna. Zadavatel se nezabývá budováním, provozem, údržbou, zadavatel se zabývá užitkem, potřebností a službou infrastruktury pro své občany. Díky široce akceptovaným standardům k tomu má významný nástroj – koncesní smlouvu. 

Používané přístupy Design-Build, Design-Build-Finance-Maintain apod. ve spojení se soutěžním dialogem prověřeně a efektivně umožňují optimalizovat jak návrh, tak výstavbu společně s údržbou a financováním. Je to pro mne jediný známý a prověřený způsob, kdy se tyto čtyři zásadní aspekty realizace infrastruktury potkají v jeden okamžik a je možné je navzájem optimalizovat.

Pro výrazný a efektivní rozvoj české infrastruktury je tento přístup jako jeden z mála možných, samozřejmě tam, kde je vhodný, což je třeba vždy prověřit využitím k tomu připravených technik. I kdybychom pominuli výrazný cenový dopad, mobilizaci externích finančních prostředků, či neutralitu ke státnímu dluhu z pohledu Maastrichtských kritérií, tak hlavní a zásadní výhodou je optimalizace realizace díla z pohledu řádného hospodáře a to nejenom z technického pohledu, ale i díky silné soutěži z pohledu obchodního.

Pojďme využít stávající velmi příznivou situaci jak na finančních trzích, tak i ve stavebním sektoru. 

Jan Troják, ředitel Projektového financování ČSOB