První tábor byl v okupované Osvětimi zřízen v dubnu 1940 z rozkazu Heinricha Himmlera a byl určen pro polskou inteligenci a odbojáře. O jeho využití pro likvidaci evropských Židů bylo rozhodnuto v létě 1941.

Plánovaný vzpomínkový pochod měl projít od osvětimského nádraží, koleje přímo k táboru byly vybudovány až později, k hlavní bráně německého koncentračních a vyhlazovacího tábora Auschwitz. Na nádražní budově bylo plánováno odhalení pamětní desky, připomínající železničáře, pracující za války v konspiraci a poskytující pomoc vězňům tábora. S ohledem na vládní opatření v souvislosti s koronavirem se počítalo s účastí nejvýše 150 osob.