Připomeňme, že šlo o vydání ruského podnikatele, na kterého byl vydán mezinárodní zatykač, ale který byl – aspoň podle vlastního svědectví – vydírán ruskými tajnými službami. Z toho důvodu požádal v ĆR o azyl, Rusové zároveň požádali o jeho vydání.  

 

Zatímco úřední šiml přežvýkával žádost o azyl, naše soudy rozhodly nečekaně rychle o vydání. Proč se jinak pomalé soudy tak vypjaly, není jasné, stejně jako důvod, proč dospěly k odlišnému názoru než soudy v sousedním Rakousku, které ruského podnikatele vydat do Ruska odmítly. Podivnou roli sehrál i ministr spravedlnosti Blažek, který nečekal na výsledek řízení o poskytnutí azylu a podepsal podnikatelovo vydání. Pokračování již bylo technickou záležitostí, která skončila převzetím podnikatele ruskými orgány na letišti v Ruzyni, kde si ho odvedli do ruského letadla.  

 

A zde vstupuje na scénu ministr Kalousek, který se – s údajnou podporou dalších ministrů včetně ministra vnitra a zahraničí – pokouší velmi neortodoxními prostředky letadlo zastavit. Trik s blokováním letadla se ale nezdaří kromě jiného proto, že Rusové trvají na svém a jsou ochotni použít i síly. Na což česká strana – jako již poněkolikáté – není jaksi připravena. Letadlo i s nebohým podnikatelem tedy odletí a ministr Kalousek již jen lamentuje, že jsme pravděpodobně poslali na smrt nevinného člověka.  

 

Pochopitelně nejde o legraci a celá historie vzbuzuje řadu otázek. Jak je možné, že kompetentní ministr nějak rozhodne, ostatní ministři se ale snaží gangsterskými prostředky rozhodnutí svého kolegy zvrátit? Takto to na vládě chodí?  

 

To nikdo nevěděl, že podnikatel bude vydán a bylo nutné zasahovat až na poslední chvíli? Je ministr financí neomezeným vládcem na mezinárodním letišti Václava Havla, který může zasahovat do jeho chodu? Pokud ano a pokud se ministři rozhodli, že navzdory ministru spravedlnosti zabrání vydání ruského občana, tak proč jsme na tom netrvali? Letiště se nalézá na naší půdě a české orgány by měly být schopny vynutit si zde pořádek? Nebo již – v duchu nejnovějšího premiérova trendu maximální vstřícnosti vůči Rusům – necháme ruské pistolníky dělat si, co chtějí?  

 

Pokud by měl ministr financí pravdu, jde o závažnou věc a skutečné selhání naší justice. Akce ministrů navíc dokazuje, že ani samotní členové nevlády naší justici nedůvěřují a cítí potřebu vzít právo do vlastních rukou. To není ani dobré vysvědčení pro justici, ani dobrý návod pro ostatní občany.  

 

Otázek je tedy více než dost. Předseda vlády by rozhodně měl zjednat pořádek, ale zároveň i vysvětlit, co tato akce měla znamenat. Otázkou je, zda na to má ještě vůbec sílu.