Tentokrát asi dáme za pravdu politikům, pokud tvrdí, že vzájemné vztahy jsou velmi dobré, byť jde o obvyklou diplomatickou frázi.

Ta ovšem vyznívá ještě frázovitěji, protože většina z nás si pamatuje dobu, kdy jsme byli součástí jednoho státu a této diplomatické mluvy nebylo zapotřebí.

Vlády kupodivu – aspoň podle oficiálního vyjádření – nerokovaly o žádných veledůležitých a strategických otázkách, ale soustředily se na možnosti spolupráce v oblastech, jako je sport, justice nebo armáda. Může to znamenat, že jsme si tak blízcí, že žádné důležité problémy nemáme. Na druhou stranu to stejně tak může znamenat, že jsme se ocitli na rozdílných trajektoriích a otázek společného zájmu je velice málo.

Ani demonstrovaná bezproblémovost ale nedokázala zakrýt rezidua dřívějších ambivalentních postojů. Převládající český postoj, který byl vždy Slovákům trnem v oku, předvedl v kondenzované podobě den před tím na úvod svého posledního vystoupení u příležitosti státního svátku 28. října český prezident Václav Klaus, když prohlásil: "Sešli jsme se na tomto historickém místě, abychom si připomněli, že novodobému českému státu přibyl další rok. Od vzniku naší republiky zanedlouho uplyne již sto let."