I tak si ale řada lidí, včetně vysoce postavených politiků, stále myslí, že skomírající národní identitu je potřeba posilovat. Nejjednodušeji se toho samozřejmě dosáhne bojem s ostatními národy.

Náš problém ale spočívá v tom, že pokud se zrovna nehraje MS v hokeji, nemáme v současném globalizovaném světě jako národ moc za co bojovat. Proto se novodobí národní buditelé snaží využít každé vhodné příležitosti.

Případ dvou dětí, odebraných v Norsku tamními úřady české matce, je bezesporu kauzou, která má potenciál vyvolat vlnu národního cítění, na které se dá aspoň nějakou dobu úspěšně surfovat.

Boj o dvě nešťastné děti, které cizáčtí úředníci vyrvali jejich zoufalé české matce, celonárodní tažení proti Norsku nezpůsobil, ale přesto dokázal dost lidí zmobilizovat.

Novináři bez jakéhokoli ověřování převzali verzi advokátů matky a politici se ve vidině zviditelnění vyjadřovali k případu, o kterém vůbec nic nevěděli.