Tradiční strana, byť hájící křesťanské hodnoty v silně nekřesťanské zemi, je pro jinou tradiční stranu přirozenějším a předvídatelnějším partnerem než by jím bylo populistické hnutí politického dobrodruha Tomia Okamury. To by totiž v případě vypadnutí lidovců zbylo asi jako jediný použitelný třetí do mariáše.

Na druhou stranu vedení KDU neprojevilo přílišný politický přehled a doplatilo na svoji nezkušenost ve vysoké politice. Místo aby lidovci usilovali o nějakou autonomní politiku, dávali pouze v médiích najevo dotčenost, že je dvě silnější strany zatím k žádnému jednání nepřizvali. To by se za dob Josefa Luxe, který dovedl hrát velmi vysokou hru i s velmi malým počtem poslanců, pravděpodobně nestalo.

Ovšem možná je to právě odkaz Josefa Luxe, co současné vedení KDU nejvíce traumatizuje. Ze všeho nejvíc se děsí toho, aby jim veřejnost nevyčítala, že chtějí být vždy u vlády – jak to údajně prosazoval monsignor Šrámek – což Josef Lux později transformoval do poučky, že lidovci tančí s tím, kdo je v sále. Ale - abychom byli spravedliví - Josef Lux dokázal obratně využít své pozice jazýčku na vahách, za což si vysloužil nenávist zejména politiků ODS, ale snahu být ve vládě za každou cenu devalvoval až Miroslav Kalousek, když domluvil vládu se sociálními demokraty, která by stála na podpoře komunistů.