Návrh na změnu jednacího řádu sněmovny vychází z mnohokrát proklamované teze, že Ano tvoří lidé, kteří makají a že tedy parlament s jejich účastí by taky měl mít nějaké výsledky. A tak v duchu jiného modelu jejich hnutí, který chce léčit naši politiku pomocí modelů řízení používaných v ekonomické sféře, se snaží politici Ano naroubovat způsob řízení podnikových porad i na jednání zastupitelského sboru. Jde především o omezení možnosti poslanců vystoupit k jednomu bodu jen dvakrát v maximální délce deseti minut.
Pikantní je, že toto omezení by se vztahovalo i na všechny opoziční vůdce, nikoli ovšem na členy vlády. Už tento fakt upozorňuje na poněkud selektivní výklad efektivity jednání sněmovny a vzbuzuje podezření, zda skutečný smysl návrhu nespočívá v omezení práva opozice kritizovat vládu. Na poradě vedení podniku totiž můžete oponenta snadno umlčet, v krajním případě mu dáte výpověď. To bohužel nebo bohudík – podle toho, kam patříte – ve sněmovně udělat nemůžete.
Tím se dostáváme k jádru problému, který spočívá v tom, že jednání parlamentu není výrobní porada, která musí dospět k nějakému řešení. Parlament je místem, kde má probíhat diskuse volených zástupců veřejnosti o jakýchkoli otázkách, které ve společnosti vyvstanou. Přitom vůbec nemusí dojít k žádnému závěru, důležitá je ta svobodná debata, která předchází veškerému hlasování, veškerým usnesením a která je podstatou demokracie.
Jinou věcí je samozřejmě kvalita debaty, která je v naší sněmovně často velice pokleslá, neodborná a plná mnohokrát omletých frází. To je ale dáno kvalitou námi volených zástupců, kterou do značné míry určují politické strany. Nezdá se, že by hnutí Ano nějakým zásadním způsobem přispělo ke zkvalitnění intelektuálního potenciálu poslanecké sněmovny, někdy dokonce přímo naopak.
Existuje ovšem jeden recept, který by mohl prázdné a jalové žvanění dosti významně redukovat. Bohužel by přinesl zvýšenou námahu pro mozkové závity většiny poslanců, takže se mu od počátku úspěšně brání. Jde o model zavedený odedávna v kolébce parlamentarismu, tedy Velké Británii. V tamním parlamentu musí poslanci mluvit spatra a nesmění své příspěvky číst. Maximálně mohou nahlédnout do poznámek. Škoda, že pan Komárek tuto jednoduchou věc nenavrhuje. Debata - i o tomto návrhu - by se určitě významně zkrátila.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
