To, co může po příštích sněmovních volbách nastat, ukazují zkušenosti z některých krajů, kde se sociální demokracie pustila do koalice s komunisty. Poznatky z těchto dobrodružství nejsou zdaleka jednoznačné. Zatímco většině společnosti je – byť regionální – spoluvláda komunistů lhostejná, jihočeští studenti prosluli vytrvalým – a zčásti vítězným – odporem vůči vlivu komunistů v krajské Radě. Senátor za TOP 09 Jaromír Štětina, který zmíněnou konferenci moderoval, nazval dokonce mladé antikomunisty zjevením, protože prý už nevěřil, že se mezi mladými takový étos ještě objeví. Už to samo o sobě dokládá nejednoznačný názor většiny populace na komunistickou stranu.
Zajímavé je, že sama sociální demokracie, která v krajích komunisty k vládě přizvala, prožívá období kritické sebereflexe. Jihočeský hejtman Zimola, který zpočátku komunistickou radní odpovědnou za školství obhajoval, změnil názor poté, co komunisté nominovali na místo jejího nástupce bývalého estébáka. A předseda ČSSD Sobotka přiznává, že koalice s komunisty přinášejí rozpačitý obrázek. Komunisté - podle Sobotky - ukazují , že ještě nejsou připraveni převzít odpovědnost na celostátní úrovni. Má samozřejmě na mysli především jejich personální politiku.
Ti, kterým vidina vlády komunistů není příjemná, si kladou otázku, kdo za jejich vzestup může a co proti tomu udělat. Senátor Štětina třeba prohlásil, že výzvu studentů vyslyší a osloví premiéra Nečase, aby vláda znovu podala žádost na pozastavení činnosti KSČM. To je pochopitelně – kromě zřejmé nereálnosti – léčení důsledků, nikoli příčin přitažlivosti komunistů. Nakonec sám Karel Schwarzenberg přiznal, že zásluhy na vzestupu komunistů má částečně on sám i další politici. Zejména pokud jde o aktuální popularitu komunistů, je to bohužel svatá pravda. Naši politici vytvořili prostředí, kde se komunistům mimořádně daří.
Hlavní důvody, proč voliči utíkají ke komunistům, jsou asi dva. Jednak je to špatná hospodářská situace, zejména ztráta jakékoli perspektivy nebo naděje, že jednou bude lépe. A za druhé znevěrohodnění politiky jako takové, ze kterého komunisté, jako údajně jediná autentická opozice, neposkvrněná žádnými skandály, těží. Pokud jde o první problém, ekonomickou situaci většiny obyvatel současná vláda již těžko změní, byť za ní její hospodářská politika tupých škrtů a zvyšování daní nese značnou část odpovědnosti. Stejně tak je pro současnou vládní garnituru nemožné změnit obraz politiky v očích veřejnosti, protože by to v první řadě znamenalo vyměnit 90% osazenstva Poslanecké sněmovny.
Co by ale vládní politici, pokud chtějí posilování komunistů aspoň omezit, rozhodně mohli udělat, je změnit konfrontační styl a projevit vice pochopení pro nálady veřejnosti. Je to ovšem přímý protiklad toho, co v současné době vláda dělá. Z událostí poslední doby zmiňme třeba jen rychlé podepsání nevypověditelných smluv s církvemi o finančních náhradách. Vláda přitom věděla, že jde o kontroverzní téma, se kterým veřejnost není zcela srozuměna, ale přesto se pokouší věc za každou cenu prosadit silou. Pokud vláda při řešení sporných problémů nehledá celospolečenský konsenzus, což je ve vyspělých demokraciích běžný způsob vládnutí, tak se potom nelze divit, že si nespokojená část veřejnosti si hledá ventil někde jinde. V našich podmínkách ho pak nezřídka nachází u komunistů.
Je ovšem možné, že skutečné priority našich vládních politiků leží jinde a že jim ve skutečnosti jde jen o to, uskutečnit majetkové transfery tak, jak si dříve předsevzali, ať to stojí, co to stojí. Pak se ovšem nedá nic dělat a nejlépe uděláme, když si skutečně připravíme rudá mávátka.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
