Jan Vávra: Mají v politice rozhodovat zájmy nebo principy?

24.04.2014 21:12

To je věčný spor mezi pragmatiky a idealisty. Většinou to dopadá tak, že politici mají plná ústa principů, ale jednají čistě na základě zájmů. Zde je nutno podotknout, že je ještě relativně přijatelnou variantou, pokud politici jednají v zájmu občanů, které reprezentují, nikoli v zájmů vlastním, jak tomu bývá v autokratických i – jak víme z vlastní zkušenosti – v postkomunistických režimech. Zájmy jsou ale v politice legitimní. Jednat v národním zájmu, je dokonce pokládáno za jednu z nejvyšších ctností.

Jan Vávra: Mají v politice rozhodovat zájmy nebo principy?
Foto: worldswide.com
Popisek: Africký Tuareg, ilustrační foto

Problém nastane, pokud se principy, ke kterým se hlásíme, dostanou s našimi zájmy do konfliktu. To se teď stalo v případě naší politiky vůči Číně. Vláda rozhodla, že princip ochrany lidských práv, které Čína porušuje, půjde zcela stranou a že bude vůči čínskému režimu maximálně vstřícná, protože čínský trh potřebujeme. Můžeme ji sice pochválit za otevřenost, s jakou to přiznala, jde ovšem o otevřenost poněkud cynickou.

Samozřejmě jde o racionálnější prohlášení, než když premiér Nečas kritizoval takzvaný dalajlamismus, což je - podle něho - podpora režimu, který by pravděpodobně neměl demokratický, ale polofeudální či teokratický charakter. V zásadě jde ale o to samé a je určitým paradoxem, že zatímco hrdě pojmenujeme pražské letiště po jednom z největších idealistů mezi politiky, politici z pravice i levice si notují v tom, že obchod má před lidskými právy vždy přednost.

Není pochyb o tom, že s Čínou obchodují všichni, ovšem všichni si před jejich režimem nelehají tak rychle na záda. Alespoň politici civilizovaných zemí se snaží své obchodní aktivity politicky vyvažovat určitým projevem nesouhlasu, především s čínskou politikou v Tibetu.

V našem nadšení pro trh bychom neměli zapomínat na doby, kdy i nám přišlo velice vhod, že jiné země kladly důraz i na principy – konkrétně rovněž na lidská práva, byť nepotřebovaly tehdejší Československo tolik, jako my potřebujeme nyní Čínu.

Sobotkovu a Nečasovu cynická upřímnost, která předem hlásí rezignaci, na vše, co by mohlo autokraty v Číně pozlobit, nepůsobí sympaticky a menší míra podlézavosti by rozhodně byla na místě. Číňané jsou obchodníci, a pokud bude obchod výhodný, tak ho udělají.

I když jde na jedné straně o globální velmoc a na druhé o malou zemi, neměli bychom předem rezignovat na principy, na kterých je naše civilizace postavena. Z dějin bychom se mohli poučit, že se to může nakonec vymstít i nám. Státy se přece udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Ing. Martin Kolovratník byl položen dotaz

Byl byste pro, aby měli cyklisti SPZ?

Cyklisti jsou všude a dost často bohužel nedbají pravidel silničního provozu. Už víckrát se mi ale stalo, že udělali nějaký přestupek a vlastně jim to projde, protože je nemáte jak identifikovat, i když je třeba natočíte nebo je zachytí nějaká kamera. Neměli by mít na kole něco, podle čeho půjdou id...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.