Problém nastane, pokud se principy, ke kterým se hlásíme, dostanou s našimi zájmy do konfliktu. To se teď stalo v případě naší politiky vůči Číně. Vláda rozhodla, že princip ochrany lidských práv, které Čína porušuje, půjde zcela stranou a že bude vůči čínskému režimu maximálně vstřícná, protože čínský trh potřebujeme. Můžeme ji sice pochválit za otevřenost, s jakou to přiznala, jde ovšem o otevřenost poněkud cynickou.

Samozřejmě jde o racionálnější prohlášení, než když premiér Nečas kritizoval takzvaný dalajlamismus, což je - podle něho - podpora režimu, který by pravděpodobně neměl demokratický, ale polofeudální či teokratický charakter. V zásadě jde ale o to samé a je určitým paradoxem, že zatímco hrdě pojmenujeme pražské letiště po jednom z největších idealistů mezi politiky, politici z pravice i levice si notují v tom, že obchod má před lidskými právy vždy přednost.

Není pochyb o tom, že s Čínou obchodují všichni, ovšem všichni si před jejich režimem nelehají tak rychle na záda. Alespoň politici civilizovaných zemí se snaží své obchodní aktivity politicky vyvažovat určitým projevem nesouhlasu, především s čínskou politikou v Tibetu.