Miloš Zeman sice adoruje úspěšné hejtmany nebo starosty, ale zatím nám z úspěšných hejtmanů příliš mnoho úspěšných politiků nevyrostlo. Postup byl spíše opačný. Zavedení politici se stali hejtmany. Podobnou regionalizací již delší dobu prochází ODS a nelze říct, že by se tak dělo k jejímu prospěchu. Pohled na vedení strany, které ztratilo veškerou sílu a pravomoc a musí skákat podle přání regionálních bossů, budí pouze smutek.   

Důsledkem takové regionalizace je skutečnost, že strany přestávají nabízet ideje a řešení problémů společnosti a soustředí se na uspokojování potřeb regionálních bossů. U ODS je to již zcela zřejmé, ale jistá intelektuální vyprázdněnost byla patrná i z jednání sociálních demokratů. Tím ovšem politické strany ztrácejí jeden z hlavních důvodů své existence. Jiným problémem potom je, že veřejnost - tedy především média - po politických stranách řešení problémů společnosti ani nepožadují. Novináři si většinou vystačí s personálními boji uvnitř strany a na hlubší otázky již v novinách moc místa nezbyde. Politikům tedy stačí si opatřit dost finančních prostředků na masivní předvolební kampaň a mají vystaráno.  

Nabízí se samozřejmě otázka, zda regionalizace politických stran nesouvisí s jejich financováním. V politických stranách dnes postupuje nahoru spíše ten, kdo je schopen zajistit její financování, než ten, kdo přináší nápady, myšlenky nebo zajímavý program. A skoro to vypadá, že více peněz na financování chodu stran a jejich kampaně jsou schopni sehnat tito regionální bossové.  

Postupná regionalizace velkých politických stran s sebou nese kromě myšlenkové vyprázdněnosti samozřejmě i riziko korupce a růstu moci lokálních kmotrů. Jak dopadla ODS, je bohužel zřejmé a v podobném stavu může být za pár let i ČSSD. To by mohlo přivodit pád celého politického systému klasických politických stran, jako se to stalo před časem v Itálii. A nelze říct, že by to bylo Italům ku prospěchu.