Samozřejmě, že by se chtělo říci, že nový prezident my měl zlepšit obraz politiky v očích veřejnosti, což znamená mnohem větší otevřenost a nový styl komunikace. Starého psa ale novým kouskům nenaučíš, takže převratné změny na tomto poli asi čekat nelze. Co by ale Miloš Zeman udělat mohl a měl, je ctít ústavu, včetně toho, co v ní není výslovně napsáno. Měl by tedy respektovat pravidla demokracie, včetně respektu k odlišnému názoru. Tomu jsme z Hradu odvykli.  

 

Miloš Zeman by se měl rozhodně vyvarovat pokušení být silným vůdcem a využít mocenské prázdnoty, kdy v této zemi vlastně nikdo nechce vládnout. Máme sice tvarohovitého premiéra, slabou vládu, která již na nic nemá sílu, neví si rady s hospodářskou situací a vzbuzuje v lidech čím dál větší nedůvěru v politiku. Přesto by se měl Miloš Zeman spíše pokusit povzbudit celospolečenský dialog, vzájemnou spolupráci ústavních institucí a respekt k psaným i nepsaným pravidlům, než se pokusit skutečně vládnout.  

 

Nezastupitelná a – doma i v okolních státech – toužebně očekávaná je jeho role na mezinárodním poli. Předpokládáme, že nový prezident ukončí izolaci naší země a vrátí Českou republiku do hlavního proudu Evropského dění, jako respektovaného, předvídatelného a spolupracující partnera. Na tomto evropském poli by měl Miloš Zeman premiéra Nečase v jeho nelogických a navzájem si protiřečících postojích minimálně korigovat.  

 

Miloš Zeman má tedy v zásadě dvě možnosti. Buď bude chtít pro sebe urvat co nejvíc moci a být silným, aktivním vůdcem, což prezidentovi nepřísluší, ale ústava mu to i částečně umožňuje. Nebo se pokusí chytrým a nenásilným působením přispět k zlepšení celkové atmosféry, k větší a aktivnější spolupráci ústavních institucí i politických stran a k obnovení důvěry ve fungování státu. V tomto období nenápaditého přežívání, kdy se všichni politici již připravují na příští volby, by pouhé zvednutí praporu Evropské spolupráce mohlo přinést novou perspektivu a naději.