Prezidentský nástup Macrona v oblasti diplomatického vyjednávání byl dokonce nazván Agenturou France-Presse „diplomatickým pučem“. Za povšimnutí stojí doprovodná věta ke snímku (níže) Macron Merkelová Trumpopačného charakteru se zamračenou kancléřkou, Macronem a Trumpem: Úsměvy a vřelá slova mezi těmito dvěma muži silně kontrastují s Trumpovou zarputilou komunikací s kancléřkou Angela Merkelovou.“ K tomu autor dodává, že americko-německá rozladěnost trvá již od summitu G20 v Hamburku. Spekuluje se o uzavřené tajné dohodě mezi Trupem a Macronem. K setkání Macron a Trump přidejme další schůzku nejvyššího představitele Francie s Vladimirem Putinem. To vše řečí politiky předznamenává možné přerozdělování moci v Evropě, kdy „Francie se po mnoha letech dostává díky Macronovi znovu do hry“. Tak to hodnotí politolog Jean-Dominique Giuliani, z Schumanovy nadace, který se specializuje na evropské dění.

Zřejmě s velkou chutí si politolog „přisolí“: „Dochází k vyvážení“. Myslí tím skutečnost, že dlouhá léta Angela Merkelová dominovala evropské zahraniční politice – jejímu veškerému diplomatickému dění.

Kancléřka se nejčastěji objevovala v titulcích a na fotografiích anglosaských médií, a to ve vztahu jak k Brexitu, tak i v komentářích po zvolení Trumpa americkým prezidentem. Vystupovala v pozici jakého si lídra „svobodného světa“, proti narůstajícímu populismu a autoritářství. Nyní vystupuje proti Turecku a Erdoganovi.

Ovšem do této dominantní pozice v Evropě se ani nedostala svoji snahou, ale spíše to byl důsledek vzniklé a dané situace. To je zřejmě důvod, proč se ona sama v této roli takto nevidí. Kancléřka se nechce vidět v roli „zlého policajta“.