Upřímně řečeno, tento úmysl generálního ředitele Národního muzea Michala Lukeše vítám. Je to návrat k historické spravedlnosti.

Julius Fučík byl průměrným novinářem, podvodníkem a lhářem, který napsal příšerné komunistické agitky o životě v Sovětském svazu v třicátých letech minulého století, přičemž samozřejmě zamlčel brutální Stalinovy zločiny. Rovněž jeho odbojová činnost dostává trhliny, byl spíše práskačem na gestapu než hrdinou protinacistického odboje.

Ve výborné publikaci Ferdinand Peroutka pozdější život (1939 – 1978) autor Pavel Kosatík přibližuje pozdější vystoupení této vynikající novinářské osobnosti v rádiu Svobodná Evropa. Ta upozornila na fakt, že Fučíkovu legendu bourá nejvíc to, že vězňové na Pankráci v roce 1943 vyklepávali na zeď morseovkou varování „pozor na Fučíka.“ Peroutka jistě moc dobře věděl, co říká, protože byl ve stejné věznici vězněn o rok později a doslechl se to od lidí, kteří si na tuto komunistickou modlu pamatovali.

Rovněž manželka jedné z legend Pražského osmašedesátnického jara Františka Kriegela Riva, která byla zatčena gestapem spolu s Fučíkem, o něm řekla, že mluvil, tedy správněji udával.