S Estonem se známe od roku 2007. Tehdy se demokraticky zvolená estonská vláda rozhodla přemístit z centra hlavního města Tallinu na vojenský hřbitov sochu rudoarmějce, která je většinou Estonců právem vnímána prizmatem okupanta. Následně v estonské metropoli vypukly mezi ruskou menšinou nepokoje, při kterých lůza rozbíjela obchody, zapalovala auta a ničila veřejný majetek. Tamní policie naštěstí situaci zvládla a potěšitelné bylo, že se jí na pomoc hlásily stovky dobrovolníků. Já o tom tehdy napsal komentář do MF DNES a Eston, jehož příbuzná pracovala na estonské ambasádě v Praze, se k němu dostal a poděkoval mně za něj. A od té doby si rozumíme.

Nedávno jsme se bavili o jeho zemi, která jako jedna z mála při hlasování v UNESCO o rezoluci týkající se Chrámové hory v Jeruzalémě byla proti a podpořila tak Židovský stát. „Víš, já mám Izrael moc rád, už jsem tam byl dvakrát, je to překrásná nádherná země. Já to vidím takhle, my toho máme hodně společného. Jsme relativně malé země, máme proti sobě silné nepřátelské sousedy, my Rusy, oni Araby, obojí jsme ekonomicky úspěšní, rozvíjíme vyspělé informační technologie a máme výborné školství. Ale především to nepřátelské okolí, to nás hodně sbližuje. Proto jsme na straně Izraele, na straně Židů,“ řekl.