Do Polska jsem se prvně dostal ve dvanácti letech v roce 1976, byl jsem tehdy v srpnu na táboře s polskými harcery, což byli vlastně skauti, ano Polsko bylo liberálnější než komunistické Československo a skauti v něm existovali. Také tam měli něco jako pionýry, ale k nim podle mých polských kamarádů skoro nikdo nechodil. Navštívili jsme i velká města, Poznaň, Varšavu a Hnězdno. Pamatuji si také na velké fronty před obchody na cukr, který tam v té době byl dokonce na příděl. Už tehdy prožívalo Polsko ekonomické problémy, které vyvrcholily o čtyři roky později mohutnými stávkami a založením odborového hnutí Solidarita.

Později jsem Polsko navštívil ještě několikrát a po pádu komunistického režimu zkrásnělo, ostatně tak jako naše země. Když jsem šel nakoupit do supermarketu, tak tam byl obrovský výběr zboží a fronty na základní potraviny, tak běžné za socialismu, zmizely v nenávratnu. A polského jídla se člověk nemusí bát, tam je to kvalita, něco jiného, než se dováží k nám.

Polsko jsem začal mít rád po přečtení proslulé trilogie Henryka Sienkiewicze Ohněm a mečem, Potopa a Pan Wolodyjowski. Jsou to romány, ne odborné historické práce a tak je třeba se na ně dívat. Ovšem nádherné vypovídají o polských dějinách, hrdinství a vlastenectví.