První krok k Mnichovu a následně k březnovému obsazení Československa nacistickým Německem byl učiněn v roce 1918 neprozřetelným rozbitím Rakouska-Uherska, což byl největší geopolitický omyl 20. století. To uznal i pozdější britský premiér Winston Churchill: „Kardinální tragédií byl úplný rozpad rakousko-uherské monarchie, rozbité na základě Saintgermainské a Trianonské smlouvy. Toto přežívající vtělení Svaté říše římské umožňovalo po staletí společný život, přinášející výhody obchodu i bezpečnosti, celé řadě národů, z nichž ani jediný neměl ve své době sílu ani vitalitu čelit sám o sobě tlaku znovuoživeného Německa a Ruska.“

Stejně to viděl i prezident tzv. druhé republiky Emil Hácha, který řekl: „Rozbití Rakouska bylo velkým omylem, teď nás Hitler obsadí jednoho po druhém.“ Ano habsburské soustátí bylo ve středoevropském prostoru důležitým protihráčem Ruska a Německa, které po I. světové válce nikdo nenahradil.

V sobotní příloze Lidových novin Česká pozice publikoval zajímavý komentář s názvem 75 let od okupace. Byl 15. Březen nevyhnutelný? Roman Joch. A v něm uvádí zajímavá fakta, že ještě v roce 1934 tajně jednal čs. ministr zahraničí Edvard Beneš s německým říšským kancléřem Adolfem Hitlerem o případném zákroku proti možnému nástupu Otty Habsburského na rakouský trůn. Beneš tehdy razil heslo, „lepší Hitler ve Vídni, než Otto v Hofburgu.“