To datum nebylo vybráno náhodně, před padesáti lety od tohoto masového protestu podepsalo hitlerovské Německo se stalinistickým Sovětským svazem 23. srpna 1939 tzv. pakt Ribbentrop – Molotov, v jehož tajném dodatku si rozdělily sféry vlivu. V podstatě se jednalo o dohodu dvou gangsterů o kořist a opět se potvrdilo, že komunisté a nacisté jednou zločineckou bandou jsou. Stalinovi tak připadly nejdříve Lotyšsko a Estonsko, později i Litva.
Pro všechny tři pobaltské státy to byla velká tragédie, když byli v roce 1940 násilím připojeni k Sovětskému svazu. Bolševičtí Rusové jim nic dobrého nepřinesli, akorát zde povraždili desítky tisíc lidí včetně žen a dětí a další za nelidských podmínek poslali na Sibiř. Lidé ve vlacích s dobytčáky, které si nezadaly s nacistickými transporty do Osvětimi, umírali zimou, hlady a žízní po tisících. Nebudu tady znovu připomínat brutální teror, kterého se rudí okupanti, zvláště v letech 1940 – 41 a později od roku 1944 do poloviny padesátých let dopouštěli, ale v každém případě se jednalo o zločiny genocidy, když Rusové cíleně likvidovali vzdělané vrstvy pobaltských republik.
„Se Sovětským svazem přišla bída na zem“, toto pravdivé heslo vystihuje rovněž situaci v Litvě, Lotyšsku a Estonsku dokonale. Do začátku okupace tyto země kvetly, obchody byly plné zboží, lidem se dařilo dobře. Během roční ruské okupace do roku 1941 se všem vrstvám obyvatel prudce snížila životní úroveň, i dělníci brali menší platy než dříve a obchody se vyprázdnily. Inu socialismus.
V pobaltských zemích také kromě komunistických pořádků začala násilná rusifikace. Některé předměty se děti ve škole neučily v rodných jazycích, ale v ruštině. Skandální je příhoda z hlavní tallinské pošty z roku 1987. Tehdy místní Estonec oslovil tamního úředníka za přepážkou estonsky. To však byl Rus a seřval ho, ať mluví jako člověk (samozřejmě rusky), jinak má smůlu. Něco takového se nestalo na hlavní pražské poště v Jindřišské ulici ani za protektorátu, kde se i v dobách německé nacistické okupace Češi vždy domluvili česky. Bohužel, namísto zavražděných a vysídlených obyvatel Pobaltí, sem přicházeli Rusové, kteří na úkor místních obsazovali klíčové posty ve státní správě a ve vedení podniků.
Nelze se tedy divit, že Pobalťané měli Rusů a komunistů plné zuby a v dobách perestrojky začali bojovat o svoji nezávislost. Pravda, i za liberálního Gorbačova tekla v Litvě a Lotyšsku krev. V lednu 1989 zaútočily speciální sovětské jednotky OMON na rozhlasové a televizní centrum ve Vilniusu. Zabily přitom patnáct a zranily na pět set lidí. O týden později pak opět „omonovci“ tvořeni z drtivé většiny Rusy, násilím obsadily ministerstvo vnitra v Rize a zavraždily přitom pět lidí.
To však Litevce a Lotyše nezastrašilo a statisíce jich vyrazily beze zbraní bránit vlastními těly parlamenty obou republik. Tento rozhodný odpor a statečnost lidí zabránily Kremlu v dalších masakrech.
Nakonec v roce 1991 získaly Litva, Lotyšsko a Estonsko, které dříve odsouhlasila v referendech většina místních obyvatel, nezávislost. Po smutných zkušenostech s ruskou rudou nadvládou, která je ekonomicky zruinovala, se začaly orientovat na Západ. To jim evidentně prospělo. Pobaltí nyní ekonomicky prosperuje, je suverénně nejvyspělejším bývalým postsovětským regionem a prožívá nejlepší období ve své historii. Podle většiny institucí, které zveřejňují žebříčky hrubého domácího produktu na obyvatele, jsou na tom lépe než samotné Rusko. Tak dle údajů Mezinárodního měnového fondu vede Estonsko HDP 20 379 USD na obyvatele, Litva 19 125 USD, Lotyšsko 16 918 USD a Rusko pak 16 736 USD. A vzhledem k tomu, že ruská ekonomika stagnuje, se na tomto pořadí ještě dlouho nic nezmění.
Důsledkem komunistické okupace Pobaltí jsou rovněž početné ruské menšiny hlavně v Lotyšsku a Estonsku. Těm lze vzkázat jediné, žijí v zemích, které nejsou jejich a pokud v nich chtějí být i nadále, ať se přizpůsobí místním zvyklostem. V opačném případě ať jdou zpátky do Ruska, nikdo je tu nedrží.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
