To datum nebylo vybráno náhodně, před padesáti lety od tohoto masového protestu podepsalo hitlerovské Německo se stalinistickým Sovětským svazem 23. srpna 1939 tzv. pakt Ribbentrop – Molotov, v jehož tajném dodatku si rozdělily sféry vlivu. V podstatě se jednalo o dohodu dvou gangsterů o kořist a opět se potvrdilo, že komunisté a nacisté jednou zločineckou bandou jsou. Stalinovi tak připadly nejdříve Lotyšsko a Estonsko, později i Litva.

Pro všechny tři pobaltské státy to byla velká tragédie, když byli v roce 1940 násilím připojeni k Sovětskému svazu. Bolševičtí Rusové jim nic dobrého nepřinesli, akorát zde povraždili desítky tisíc lidí včetně žen a dětí a další za nelidských podmínek poslali na Sibiř. Lidé ve vlacích s dobytčáky, které si nezadaly s nacistickými transporty do Osvětimi, umírali zimou, hlady a žízní po tisících. Nebudu tady znovu připomínat brutální teror, kterého se rudí okupanti, zvláště v letech 1940 – 41 a později od roku 1944 do poloviny padesátých let dopouštěli, ale v každém případě se jednalo o zločiny genocidy, když Rusové cíleně likvidovali vzdělané vrstvy pobaltských republik.

„Se Sovětským svazem přišla bída na zem“, toto pravdivé heslo vystihuje rovněž situaci v Litvě, Lotyšsku a Estonsku dokonale. Do začátku okupace tyto země kvetly, obchody byly plné zboží, lidem se dařilo dobře. Během roční ruské okupace do roku 1941 se všem vrstvám obyvatel prudce snížila životní úroveň, i dělníci brali menší platy než dříve a obchody se vyprázdnily. Inu socialismus.