Je těžké pochopit, že někdo může tak kolosální hloupost vůbec napsat. Já velmi vážně pochybuji o duševní způsobilosti lidí, kteří jsou schopni takových demagogických přirovnání. Ono v první řadě žádná Husákova vláda neexistovala, protože Gustav Husák byl generálním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem republiky. Předsedou vlády byl tehdy Lubomír Štrougal.

Problém je v tom, že Československo bylo po roce 1968 de facto okupovanou zemí, kdy o nejvyšších představitelích naší země se rozhodovalo v Moskvě a nikoliv v Praze. Rusové nám nadiktovali, kdo bude prezidentem, předsedou vlády atd. To, že jsme jejich otroci, dokázali už při jednáních v srpnu 1968 mezi tehdejšími nejvyššími představiteli obou zemí. Na jejich nátlak musel okamžitě skončit ve funkci předseda ÚV Národní fronty František Kriegel, protože odmítl podepsat tzv. moskevský protokol.

Později k tomu řekl. „Odmítl jsem podepsat tzv. moskevský protokol. Odmítl jsem to proto, že jsem v tomto protokolu viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že podepsání se dělo v ovzduší vojenského obsazení republiky, bez konzultace s ústavními orgány a v rozporu s cítěním lidu této země… Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území… Tato smlouva o dočasném pobytu vojsk na našem území postrádá základní náležitost řádné smlouvy, tj. dobrovolnost… Smlouva byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů…“

František Kriegel tehdy jasně doložil, že smlouva o tzv. pobytu sovětských vojsk na našem území nám byla násilím vnucena a z právního hlediska byla tedy neplatná. A navíc ji odsouhlasili politici, kteří byli do svých funkcí dosazeni komunisty po schválení Kremlem a nebyli demokraticky zvoleni lidem. Dle Petříkovy logiky bychom mohli legalizovat i pobyt německé armády na našem území v březnu 1939, protože s ním přece souhlasila vláda Protektorátu Čechy a Morava.

V Litvě, Lotyšsku a Estonsku vládnou vlády, které vzešly z demokratických voleb na základě svobodného rozhodnutí Litevců, Lotyšů a Estonců. Pobyt jednotek NATO na svém území schválili poslanci tamních parlamentů ze své svobodné vůle a nikoliv na základě ozbrojeného nátlaku, jak se to stalo v Československu v roce 1968. Drtivá většina Čechoslováků nesouhlasila s pobytem sovětských vojsk na našem území, ovšem musela mlčet. V Pobaltí výrazná majorita tamních obyvatel podporuje umístění aliančních vojáků na území tamních republik kvůli ruské hrozbě. To dokazuje například fakt, že desítky tisíc Litevců, Lotyšů a Estonců se dobrovolně hlásí k vojenskému výcviku, aby byli připraveni v případě nutnosti hájit své vlasti před případnými agresory.