Rusům v Pobaltí nikdo neubližuje, problém je v tom, že si nemohou zvyknout na to, že podobně jako kdysi Němci v Protektorátu Čechy a Morava, tak i oni už nejsou panskou rasou, která může beztrestně terorizovat Litevce, Lotyše a Estonce.
Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu ještě v roce 1987! Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.
Rusové se v komunistické éře totiž vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.
Nelze se tedy divit opatrnosti Pobalťanů vůči ruské menšině. Pan Huml ale opravdu lže, když napsal, že v Narvě patří 93 % tamních obyvatel ruské národnosti k neobčanům, kteří nemají volební právo. To jednoduše není pravdou, protože ne všichni Rusové v Estonsku stejně jako v sousedním Lotyšsku patří k tzv. neobčanům.
Rusové v Pobaltí mají zaručena standardní menšinová práva obyvklé i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompaktibilní s právem Evropské unie, což se stalo.
V Pobaltí existují ruské školy, ruská média, ruské kulturní instituce a rusky nikdo mluvit nezakazuje. V hlavním lotyšském městě Rize jsem viděl na stáncích více novin v ruštině než v lotyštině. V Litvě jsem s lidmi normálně mluvil rusky a tamní policie mě za to opravdu nezatkla. Zákaz ruštiny tady fakt neexistuje. Čili pan Huml si zase něco, i když s odkazem na wikipedii, vymyslel.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz