Ten příběh popsala v článku Potíže nepohodlného občana M. v sobotní příloze Lidových novin Orientace Petra Procházková. Současné Rusko si nezadá s komunistickými praktikami stalinského období. Tak domovní prohlídku v domě Vladimíra Melichova přenášela v přímém přenosu ruská televize NTV a její novináři informovali mimo jiné o tom, že policisté objevili při domovní prohlídce zbraně (muzejní exponáty) a také náboje (policisté je tam přinesli sami). Čili padesátá léta jak vyšitá, kdy rovněž StB tajně rozmisťovala u lidí zbraně nebo munici, aby je pak našla při domovních prohlídkách.

Nedávno chtěl pan Melichov odletět do Rakouska na vysvěcení kapličky, kterou nechal postavit za vlastní peníze na místě, kde západní spojenci vydali v roce 1945 Sovětům bývalé občany Sovětského svazu. Proti vší logice mezi nimi byli i lidé, kteří uprchli ze SSSR už dávno před II. světovou válkou. Na moskevském letišti Domodědovo, mu však ruští policisté, vytrhli z pasu jednu stránku a následně ho obvinili o pokus o vycestování s poškozeným dokladem.

Jeho rodina jako typicky kozácká si bolševickou perzekuci za komunistické nadvlády pořádně užila. Přesto pan Melichov dokázal ještě za sovětského režimu vystudovat vysokou stavební školu s červeným diplomem. V devadesátých letech chtěl privatizovat cementárnu, kterou úspěšně vedl jako ředitel, ale to se mu nepovedlo, protože výnos tehdejšího prezidenta Jelcina nařídil, že privatizace musí jít přes burzu. Privatizace v Rusku pomohla vytvořit finanční oligarchii propojenou s vládnoucí mocí, které společně udržují obyvatelstvo ve strachu.