Chyby se nenapravují tím, že se o nich mlčí nebo se bagatelizují, ale tím, že se o nich mluví. Nikdo rozumný nebude chválit americké vojáky za masakr Vietnamců v My-lai. U Američanů je však sympatické, že o této události mluví a jsou k ní kritičtí. Rusové mají v mnoha případech na kontě daleko horší zvěrstva, jenomže se řídí heslem omylem připsaným docentu Plzákovi, zatloukat, zatloukat, zatloukat. A proto je mně americká upřímnost milejší.   

V plejádě ruských válečných násilností začneme v Afghánistánu. Ruská komunistická armáda se tam po vpádu v roce 1979 dopustila mnoha válečných zločinů. Bývalí ruští vojáci sami přiznávají, že v Afghánistánu se svými nepřáteli nijak nemazlili. Tak poru­čík Igor Kotov, který v osmdesátých letech válčil ve východním Afghá­nistánu, prohlásil zcela otevřeně: „Za­jatce jsme nelitovali, často jsme je mučili.“ Ten také přiznal, že Rusové běžně zabíjeli zajatce tak, že je shazovali z vrtulníků z velkých výšek. Hodně se o zločinech ruské armády v Afghánistánu píše v Černé knize komunismu.