Mají přinést soupis svého majetku a zaplatit poplatek padesát dolarů. Když to neudělají, bude jim majetek zabaven a čeká je deportace. Tady už končí legrace. Rusové kráčejí ve stopách Třetí říše a jejím konečném řešení židovské otázky. V tom však musíme těm šílencům zabránit.
Ruský prezident Vladimír Putin bývá v poslední době zobrazován v nacistické uniformě. Inu jeho chování na východní Ukrajině tomu odpovídá. Stejně jako Adolf Hitler i on si vyhrazuje právo chránit své lidi za hranicemi vojensky.
A jeho následovníci na východní Ukrajině jdou ještě dále. Židé z Doněcka se mají hlásit na radnici. Když to neudělají, přijdou o majetek a budou násilím vystěhováni. Přesně tak si počínali němečtí nacisté už druhý den po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, když vydali antižidovské vyhlášky, ve kterých nařídili, že Židé musí odevzdat luxusní předměty, auta, rádia a nemají právo si dále kupovat některé druhy potravin, například ovoce.
To však byly jen začátky, všichni víme, že následovaly deportace do ghetta v Terezíně a dále pak do vyhlazovacích táborů Osvětimi, Majdanku atd. Nacisté během II. světové války zavraždili šest milionů Židů včetně žen a dětí. Holocaust byl do té doby nepoznanou hrůzou v lidských dějinách, a proto by člověk čekal, že něco podobného není v současné době možné.
Bohužel, je vidět, že ano. Antisemitismus je v ruské tradici silně zakořeněný, obětí pogromů se v carské říši staly desetitisíce lidí. V protižidovských štvanicích se pokračovalo v Rusku i za komunistů.
Problémem rovněž je, že oficiální ruské dějepisectví se holocaustem příliš nezabývá a zdejší školáci se o něm v dějepise moc neučí. II. světová válka byla v ruském pojetí, které navazuje na to předchozí bolševické, pouhým bojem Sovětského svazu proti nacismu, a nic jiného se nekonalo. Když člověk poslouchá mnohé Rusy a komunisty, často slyší. „Nácky a Hitlera nenávidím, ale to, že zabíjeli Židy, dělali dobře.“
Slušní lidé však nemohou takový hnus tolerovat a musí dát antisemitským zločincům najevo, že jsou odpadem lidské společnosti.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz