Dlouho mně to nenapadlo, ale pak jsem si přes společné kamarády na něj sehnal mobil a zavolal mu.  Zkraje se však rozčílil: „Honzo, myslel jsem, že mi volá kamarád, a ne novinář.“  Pak jsme si vyjasnili pozice a Karel sedal do řeči.

„Já o válce na Ukrajině moc mluvit nechci, a myslím si, že bychom s Ruskem měli spolupracovat a ne se s ním přetahovat, kdo ho má většího. Ale k tomu letadlu, já s pěatadvacítkou lítal. Každý, kdo se jen trochu zajímá o letectví, tak ví, že toto letadlo je vlastně bitevníkem a je primárně určeno k podpoře útočících pozemních vojsk a k ničení tanků, obrněných transportérů a vůbec pozemních cílů, není od toho, aby sestřelovalo jiná letadla. A také Ukrajinci je u Doněcku využívají k podpoře pozemních operací. Toto letadlo má maximální dostup 7000 metrů a maximální rychlost tisíc kilometrů, čili je podzvukové. To, že by dokázalo sestřelit Boeing 777, který letěl ve výšce 10 600 metrů, považuji za téměř vyloučené. Já patřil k dobrým pilotům, ale na něco takového bych si netroufl.“

Na moji otázku, jestli je to opravdu vyloučené, odpověděl. „Znáš film Uprchlík s Harrisonem Fordem, který tam hraje doktora Richarda Kimbla?“ Já na to: „Jistě, patří k mým nejmilovanějším.“  Karel: „A pamatuješ si na scénu, kde Ford skočí dolů z té přehradní hráze. Později jeden z policistů řekl, že tohle by přežil tak jeden člověk z milionu a já si myslím, že to je možné jenom ve filmu a pravděpodobnost, že by pětadvacítka dokázala v té situaci jako na východě Ukrajiny sestřelit civilní letadlo, je stejná. Já netvrdím, že nebylo sestřeleno třeba nějakým migem, ale troufám si říct, že SU-25 to nebyl.“

Na námitku, že ruští vojenští odborníci tvrdí něco jiného, se jen zasmál. „Těm se nedá věřit. Vzpomínám si, že někdy začátkem osmdesátých let, jak Rusové sestřelili u Sachalinu ten korejský Jumbo-Jet, tak ruští vojenští odborníci nejdřív tvrdili, že o žádném letadlu nevědí, pak říkali, že sestřelili americký špionážní letoun a teprve asi po týdnu přiznali, že pilot dostal rozkaz zastavit let toho korejského letadla. Oni lžou, ale to často platí i o druhé straně. Prostě takové řeči berme s rezervou.“  

Karel býval vždycky bavičem potlachů a společnosti vůbec, a ač sám komunista, vykládal nejlepší vtipy o komunistech. Nicméně on žádným přesvědčeným soudruhem nebyl, a do partaje vlezl jenom proto, aby mohl létat. A v listopadu 1989 řekl svým velitelům, že jestli povolají armádu proti lidem, tak s ním ať nepočítají.

V roce 1987 byl také půl roku na letišti v Rusku někde u Kazaně. „Tam jsem poznal, že nám komunisté lhali a Rusko bylo hrozné. S výjimkou kosmonautiky a armády, to to tam nestálo za nic. Jedině v kosmickém programu ave zbrojení mohli soutěžit se Západem a třeba SU-25 byl v rychlosti a pohyblivosti lepší než ty americké. Jinak však Rusko bylo a je zaostalou a rozvojovou zemí, občas čtu Tvé blogy a v tom s Tebou souhlasím. Já nechápu lidi, kteří Rusko obdivují, Ti jsou neskutečně blbí, neví, co dělají. Já po tom půlroce pochopil, že heslo Sovětský svaz, náš vzor je odpornou lží. I lidská úroveň Rusů je v mnoha případech hrozná, pamatuji si na velitele letiště, nějakého plukovníka Tarasova, ten se vždycky večer ožral z vodky jak dobytek a potom mlátil svoji ženu. Pochopil jsem jedno. Rusko nikdy a žádný náš vzor to nemůže být.