Je to země, kde veřejnoprávní televize používá antisemitismus k mediálním útokům na nepohodlné jedince, kde podnikání bez místních mafiánů je nemožné, kde se zlehčují zločiny komunismu, kde jsou masově vražděni a přepadáváni novináři a vůbec všichni, kdo se odváží vzdorovat mocným.
V ruské tradici platí hlavní zásada, že svoboda jednotlivce je druhořadá a musí se podřídit zájmům společnosti, což je úplný protiklad k západní civilizaci, která je vystavena na úctě k jednotlivci a jeho nezadatelným právům.
A právě na tento základní rozpor mezi Ruskem a Západem, na který upozorňují členové FB skupiny Rusko-nepřítel ČR a Evropy. Například nedávno se objevil ve skupině Přátelé Ruska v ČR nehorázný antisemitismus, když v diskusi o Izraeli, který se měl zříci nějakých obchodních transakcí s Ruskem, zazněla od jakési Moniky Slukové na adresu Židů slova, že „…Rusové je měli nechat v Osvětimi pochcípat a ne za ně nasazovat životy…“ Inu svůj k svému, antisemitismus byl v Rusku vždycky doma, a jeho čeští obdivovatelé to potvrzují.
Rusko se prý hlásí k obraně konzervativních hodnot, na které Západ rezignoval. Já se však ptám, lidé dobří, jaké, že konzervativní hodnoty nám to Rusko nabízítí?
Myslíte například důraz na rodinu? O tom jistě vypovídá masivní domácí násilí, kdy podle časopisu Týden bývá v Rusku zavražděno svými partnery až čtrnáct tisíc žen ročně nebo situaci, kdy na tisíc živě narozených dětí, připadá asi 1022 potratů. Je pravdou, že Rusko nyní pod vlivem hrozící demografické katastrofy zpřísnilo pravidla pro potraty, ale pokud se nezmění myšlení ruských žen, které potraty považují za druh antikoncepce, moc to nepomůže.
Na vysoké úrovni je také v Rusku svoboda projevu. A jistě proto, aby ji lidé špatně nechápali, nedávno ruská státní duma schválila zákon, který nařizuje povinnou registraci blogerů, jež mají denně více než tři tisíce přístupů.
Od roku 1993 bylo v Rusku zavražděno asi 130 novinářů, kteří psali to, co se nehodilo kremelským vládcům. Odpůrci oficiální linie tedy nejen žurnalisté bývají v lepších případech mrzačeni, jak s to stalo jistému aktivistovi, který protestoval proti navržené trase dálnice Moskva – Sankt Petěrburg. Nejdřív mu tedy nějací „neznámí zločinci“ otrávili psa, a když to nepomohlo, zmrzačili jej. Pozoruhodné je, že policie jaksi v takových případech nedokáže najít pachatele.
Zajímavý případ popsal v Reflexu č. 13 v článku Heil Putin ruský novinář Kirill Ščelkov. Viktor Šenderovič zveřejnil na webových stránkách rozhlasové stanice Echo Moskvy komentář, ve kterém napsal, že Hitler a Putin zneužili olympijských her pro své politické a ideologické cíle. Můžeme s tím souhlasit či nesouhlasit, na to má každý člověk právo. Čekal bych věcnou polemiku o podstatě zmíněného textu, rozbor toho, kde se pan Šenderovič mýlí.
Místo toho mu hlavní televizní zprávy státní věnovaly velkou pozornost v jiném duchu. Šenderovič prý zradil svoji vlast, je Žid, pracuje pro světový sionismus a pro takové není v pravoslavné a vlastenecké ruské společnosti místo.
Začaly silné tlaky ne jedno z posledních nezávislých médií - rádio Echo Moskvy, aby článek stáhla a jeho autora vyhodila. Vedení stanice se naštěstí nebálo a brutálnímu nátlaku odolalo. Poslanecká frakce Putinovy vládnoucí strany Jednotné Rusko dokonce kvůli této kauze žádala ve Státní dumě posílení cenzury.
O nezávislosti ruské justice by mohl vyprávět právník Sergej Magnitskij, který pracoval jako auditor britského investičního fondu Hermitage Capital. Ten zjistil, že vysocí státní úředníci včetně důstojníků protikorupční policie okradli Ruskou federaci o více než čtyři miliardy rublů (cca 2,6 miliardy korun) na daních.
Podal tedy trestní oznámení, ale pak se začaly dít věci. Jeho oznámením podloženým důkazy se nikdo nezabýval, naopak byl zatčen a uvězněn ve vyšetřovací vazbě, přičemž jeho kauzu vedli ti samí policisté, které předtím obvinil z daňových úniků. V každé normální zemi by musely být obě kauzy přísně odděleny od sebe. Proto tento styl Rusko vylučuje ze společnosti civilizovaných zemí. Magnitskij zemřel po roční vyšetřovací vazbě. Podle všeho jej ubili k smrti dozorci v jeho cele v jedné z moskevských věznic. Je do oči bijící, že jeho stíhání začalo hned poté, co sám předložil důkazy o zločinech státních úředníků. Takové praktiky vrací Rusko do stalinské éry.
Svoboda podnikání spočívá v tom, že fakt, jestli budete obchodovat nebo podnikat s ruskými partnery, musí schválit gubernátor nebo příslušný ministr federální vlády, což potvrdil jeden táborský podnikatel. Ten správně podotkl, že obchodování s Ruskem nabízí skvělé možnosti, ale může být také hodně rizikové. Jinak je v této zemi běžné, že dvacet procent z celkové ceny transakce tvoří v Rusku tzv. kryša, tedy výpalné mafii.
A Rusko jako ochránce před muslimskými fanatiky? Tento mýtus padl nedávno, kdy byl do Moskvy pozván ruským vedením šéf teroristického Hamásu, který neuznává právo Izraele na existenci, a pod praporem islámského fanatismu vraždí židovské civilisty včetně žen a dětí.
A právě na tato neúprosná fakta, která boří výmysly o Rusku jako ochránci západních civilizačních hodnot, upozorňuje facebooková skupina Rusko-nepřítel ČR a Evropy. Tato země je totiž všechno jiné, jenom ne civilizovaná podle našich evropských měřítek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
