Začali jsme pařit už na palubě letadla linky London-Los Angeles. Dveře obřího Airbusu 380, to byl náš bar, kde jsme si dávali červené vínko. A tak šla řeč, co kdo dělá, jak se má, kde všude byl, zkrátka takové nenáročné tlachání. Atak jsem se dozvěděl, že Kamilka pracuje ve Škodě Mladá Boleslav, která, jak je obecně známo, patří německé společnosti Volkswagen.  Poučila mně i o tom, jak to ve fabrice vypadá, dělá tam koordinátorku, má pod sebou dvanáct lidí, tři takové skupiny koordinátorů pak řídí mistr.

Bohužel, ač mladá, už nemá rodiče, takže to není o tom, že by ji cestování platili maminka s tatínkem, jak by se někdo mohl domnívat. Ona si v práci vydělá dost peněz na to, aby si mohla cestovat po světě. Vzpomínám si totiž, jak se tady nedávno jistý bloger z Boskovic rozčiloval nad tím, že prý zahraniční majitelé brutálně šikanují naše zaměstnance. Nemohu si pomoci, Kamilka nijak utiskovaně nevypadala, naopak usměvavá pohodová mladá slečna.