Prohlášení našeho ministra zahraničí považujeme za jakési vlamování se do dávno otevřených dveří. Ani politici v našich předchozích vládách, ani jiné vlády evropských zemí nezpochybňují územní celistvost Číny a nežádají osamostatnění Tibetu. Samostatnost Tibetu již několik desetiletí nepožaduje ani Jeho Svatost dalajlama, ani jiné organizace podporující Tibet a jeho kulturu. Považujeme to tedy za obsahově zcela prázdné gesto, které pro čínskou stranu může mít určitou důležitost, nebo se tak alespoň naši politici domnívají.

Postoj k otázce Tibetu se dá vyjádřit různými gesty – nám je mnohem bližší gesto amerického prezidenta Baracka Obamy, který letos oficiálně přijal Jeho Svatost dalajlamu v Bílém domě, nebo gesto americké první dámy Michelle Obamové, která při své návštěvě Číny poobědvala v tibetské restauraci. Takovéto události nijak integritu Číny nezpochybňují, jen se jimi politici symbolicky vymezují proti čínské propagandě démonizující dalajlamu a vyjadřují svůj zájem o tibetskou kulturu.

Naše organizace se snaží o podporu tibetského školství, kultury nebo životních podmínek tibetských nomádů, ať již žijí v Tibetu, nebo v indických Himalájích. Považujeme za mnohem důležitější otázku to, jestli se Tibeťané mohou učit v mateřském jazyce, zda je respektována jejich kultura a způsob života, nebo zda čínská vláda násilně přesidluje statisíce tibetských nomádů.