Hodnocení událostí roku 1968 vyžaduje širší pohled a neobejde se bez připomenutí toho, co se dělo po 2. světové válce jak na Západě, tak i v socialistických zemích, hlavně v SSSR.

Na konci druhé světové války byla většina evropských zemí zbídačená. Téměř všechno světové zlato leželo v trezorech Spojených států, protože za dodávky zbraní a vojenské techniky spojenci platili povětšinou drahým kovem, to byl požadavek americké vlády.

Po 2. světové válce byl ustanoven tzv. Brettonwoodský systém s hlavním slovem Spojených států a Británie. Podstatou tohoto měnového systému bylo napojení amerického dolaru na zlato a všech ostatních měn na americký dolar.

Znamenalo to, že po druhé světové válce musely všechny zahraniční centrální banky místo zlata držet dolary nebo alespoň zásadně doplňovat své vyčerpané zlaté rezervy. Když Američané potřebovali ve světě něco koupit nebo zaplatit dluhy, platili svými dolary.

Nebyly stanoveny minimální normy rezervních aktiv, tedy počet dolarů, které mohly být dány do oběhu při držení určité zlaté rezervy, a to dávalo USA možnost pracovat v podmínkách obchodního a rozpočtového deficitu a tisknout tolik dolarů, kolik bylo potřeba k jejich pokrytí.