Tento strach může být přiměřený nebo přehnaný, nicméně občas svědkové korupce uvádějí jiný důvod svého zdrženlivého postoje – mlčenlivost. Sami tak trochu cítí, že je to výmluva a odpověď lze nalézt v trestním zákoníku. Koneckonců nejednou jsme se otázkou mlčenlivosti na půdě Nadačního fondu proti korupci zabývali. Podívejme se tedy na tuto záležitost trochu podrobněji.

Jestliže věřící sdělí duchovnímu registrované církve (například během zpovědi), že uplatil úředníka, aby získal zakázku, tak duchovní musí zachovat mlčenlivost (§ 368 odst. 3). Jestliže ovšem věřící popíše duchovnímu, že vše pečlivě připravil, aby následující den uplatil úředníka, tak pak duchovní má naopak povinnost tyto skutečnosti oznámit policii, neboť by se dopustil trestného činu nepřekažení trestního činu (§ 367 TZ). Církev by ovšem pochopení pro tohoto duchovního pravděpodobně příliš neměla, neboť dle kanonického práva platí absolutní zákaz porušení zpovědního tajemství a zde jsou tedy oba systému poněkud v rozporu.