Bez ohledu na to, jaký vztah k Miloši Zemanovi máme, spočívá problém ve faktu, že se na Hrad dostal ve volbě přímé. Proto je Miloš Zeman v naprosto jiné pozici než právě dosluhující prezident. Ten se mohl cítit alespoň trochu zavázán svým volitelům, senátorům a poslancům. Právě to ho na jeho poměry, přestože jsme si toho nemuseli všimnout, brzdilo stavět se do pozice toho, kdo má nad nimi navrch, popohání je v jejich činnosti a protlačuje skrz ně svoji agendu. Mandát Miloše Zemanu nepochází z parlamentu, ale od lidu. Svoji loajalitu tak prezident bude cítit k němu. Ve vztahu k parlamentu a vládě se bude chovat nadřazeně, protože jeho mandát je mnohem silnější.

Z toho, jakým způsobem Miloš Zeman vystupoval během prezidentské kampaně, ale například i z jeho volebního programu, který je uvedený na jeho webových stránkách, je zjevné, že nechce být pouhým ceremoniářem. Bývalý předseda vlády se neprezentoval jako kandidát na prezidenta v parlamentní republice. Sám se během kampaně srovnával s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, který má svoji většinu v parlamentu a de facto zastává funkci předsedy vlády. Tím, že Miloš Zeman po svém zvolení mluvil o tom, že se v parlamentu pokusí prosadit schválení majetkových přiznání, jen potvrdil své směřování k poloprezidentskému systému.

Každý, kdo nechce, aby spolu s přímou volbou prezidenta došlo i k výraznému posílení vlivu hlavy státu a nastolení poloprezidentského systému, by měl v následujícím období velmi pečlivě sledovat, do jaké míry se Miloši Zemanovi bude dařit v parlamentu prosazovat svoji agendu. Pokud chce být nová hlava státu opravdu naším Francoisem Hollandem, v současné době ji k tomu chybí vlastní většina v Poslanecké sněmovně.