Miloš Zeman se zde motá, pije, padá a podobně. A když není v deliriu, tak se naváží do novinářů nebo nám dělá ostudu v zahraničí. Později je zobrazován na Vysočině v obklopení různé lesní zvěře, především veverky a zajíčka.
Některé díly jsou velmi povedené, např. ten z 20. února 2002: „Miloš Zeman navštívil Zeď nářků v Jeruzalémě.“ Místní: „Tady se vybavujeme s bohem. Když napíšeš přání na papír a vložíš ho mezi kameny, do roka se Ti splní…“ Zeman: „He?“ Miloš Zeman tedy načmáral na papírek: „Prosperita ČR“, pak to přeškrtl a napsal: „Přestat chlastat!“ „A poprvé v životě dal přednost zájmům své rodiny.“ Po roce. Moderátor: „Miloš Zeman je kultivovaný moderní evropský politik s vybraným chováním. Jenže Češi mají raději neurvalé hulváty. Opravdu, obliba premiéra se během jeho abstinence pozoruhodně propadla.“ V průzkumu veřejného mínění Miloš Zeman obdržel pouhá dvě procenta. Zeman se rozčílí: „Tak to nenechám!“ A letí zpátky do Jeruzaléma. Stojí opět u Zdi nářků a říká: „Bože, dej, ať zase chlastám!“ „A tak nezbylo, než znovu požádat boha o pomoc.“ Bůh se na něj usmál a pravil: „A ta becherovčička bude s ledem nebo bez, pane Zeman?“ „Miloš Zeman božský opilec.“
Dlouhý nos si ze Zemana dělá legraci. Vysmívá se mu. Přesto je z těchto komiksů cítit jistá laskavost, pochopení, možná i sympatie – něco ve smyslu: Miloši, jako premiér si strašný, ale mi Tě stejně máme rádi takového, jaký jsi. Kdoví, možná jde jen o to, že pro kreslíře Štěpána Mareše byl Miloš Zeman vděčnou figurou, a tak pro něho měl určitou slabost. Když vyjdeme z Dlouhých nosů, zdá se to být jasné. Se Zemanem jako novým prezidentem bude opravdu legrace. Problém je, že současný obraz o tomto uchazeči na post hlavy státu je tvořen právě těmito stereotypy, byť částečně pravdivými, které zachycuje zmiňovaný komiks. Tento pohled je stejně chápající a laskavý. Zároveň Zemanovy lidské slabosti a nedokonalosti vyvažuje fráze, která je od jeho příznivců slyšet nejčastěji: jedná se o silnou a inteligentní osobnost.
Zkusme se ale na Miloše Zemana podívat ještě trochu jinak. Spolu s ním posiluje i jeho strana SPO-Zemanovci. V posledním průzkumu agentury Factum Invenio měla už 7,6%. Ostatně, neexistuje pro ni lepší kampaň než Zemanova cesta na Hrad. Po příštích sněmovních volbách tak mohou být v dolní parlamentní komoře také Zemanovci. Je možné namítnout, že by se nejednalo o žádnou tragédii, protože i prezident Klaus měl sobě blízkou ODS. Ale přeci jen mezi ODS vedenou Mirkem Topolánkem a SPO-Zemanovci, kteří vznikli jako fanklub Miloše Zemana, je jistý rozdíl. Něco jiného je také to, když spřízněnou stranu má přímo anebo nepřímo zvolený prezident. Můžeme to sledovat i na tom, jak v rámci prezidentské kampaně dochází k tematizaci oblastí, které místo pod prezidenta spadají do kompetence vlády. Nově se například Miloš Zeman nechal slyšet, že jeho poradcem pro zemědělství by byl František Čuba, bývalý šéf JZD Slušovice.
Navíc je otázka, zda bude mít prezident Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně jen jednu sobě blízkou stranu. Co když to bude celý jejich blok, ve kterém bude také ODS vedená příznivci Václava Klause, KDU-ČSL či další strany? A i kdyby to byla pouze SPOZ, je pravděpodobné, že v našem politickém systému, kde často záleží na podpoře několika málo poslanců, bude právě na ní dříve či později záviset osud vlády. Což může být jen další příležitost k posilování hlavy státu. Zkrátka volit Miloše Zemana prezidentem může být docela drahý špás.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
